Profesor stavební mechaniky a základů mostního stavitelství Alois Král je absolventem brněnské techniky, na níž svou profesní kariéru zahájil, aby se na ni po 34 letech na lublaňské technice zase vrátil. V letošním roce si připomínáme 140. výročí od jeho narození a 55. výročí jeho úmrtí.
Alois Král se narodil 1. prosince 1884 v obci Dolní Studénky. Vyrůstal v Šumperku ve velmi skromných poměrech pouze s matkou a dvěma sourozenci. Po maturitě na tamním gymnáziu odešel studovat na brněnskou techniku, jejíž odbor inženýrského stavitelství absolvoval s vyznamenáním a v červnu 1910 byl promován inženýrem.
Ukázka protokolu II. státní zkoušky Aloise Krále z roku 1910. | Autor: Foto Archiv VUTPo dokončení studií zůstal na brněnské technice jako asistent profesora Václava Řehořovského, ale již počátkem roku 1912 přijal místo stavebního inženýra ve státní stavební službě při zemské vládě v Lublani. Postupně začal pracovat na projektování různých hydrocentrál, textilních továren, papíren a jiných zpravidla průmyslových objektů. K nejznámějším jeho stavbám patří most sv. Jakuba v Lublani vybudovaný na složitém bažinatém podloží řeky Lublanice. Nadále zůstával ve styku s brněnskou alma mater, kde v roce 1916 obhájil disertaci nazvanou Příspěvek k řešení elasticky vetknutých, spojitých a rámových nosníků a byl promován doktorem technických věd.
Po pádu Rakouska-Uherska byla v Lublani v roce 1919 založena Univerzita Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, na jejíž Fakultě technických věd byl Alois Král v lednu 1920 jmenován mimořádným profesorem technické mechaniky. Po dvou letech byl na základě doporučení architekta Josipa Plečnika jmenován řádným profesorem technické mechaniky a přednostou Ústavu technické mechaniky, při kterém založil laboratoř pro mechanické zkoušení hmot a konstrukcí. Zde provedl řadu výzkumných prací v oboru stavebních hmot, technologie betonu nebo zatěžovacích zkoušek mostů. Soustředil se na výzkum dynamických účinků kmitání na mostní a pozemní stavby a na přenos otřesů do základové půdy. Během svého působení na lublaňské univerzitě byl čtyřikrát jmenován do funkce děkana Technické fakulty a po skončení války byl pro studijní rok 1945/1946 zvolen rektorem lublaňské univerzity. Jože Plečnik ocenil Králův přínos pro univerzitu těmito slovy: Profesor Král je muž výjimečných kvalit, mezi svými studenty se zaslouženě těší skvělé pověsti jako výtečný a velmi horlivý učitel.
Žádost o připuštění k rigorózní zkoušce z roku 1916 | Autor: Foto Archiv VUTKdyž bylo Královi po válce nabídnuto československými úřady profesorské místo, rozhodl se po čtyřiatřiceti letech v Lublani pro návrat do staré vlasti a na podzim roku 1946 se přestěhoval do Brna, kde byl jmenován profesorem stavební mechaniky a základů mostního stavitelství na tehdejší Benešově technice. Přednášel dynamiku, statiku, stavební mechaniku a nauku o pružnosti a pevnosti. Od roku 1947 byl přednostou nově založeného Ústavu technické mechaniky při odboru architektury a pozemního stavitelství, který se po reorganizaci brněnské techniky v roce 1951 stal součástí nové katedry mechaniky a konstrukcí pozemních staveb, v jejímž vedení byl až do konce srpna 1957. Při ústavu vybudoval fotoelasticimetrickou laboratoř pro výzkum rozložení mechanického napětí v tělesech pomocí polarizace světla. Díky pravidelným cestám do Lublaně zajišťoval pro brněnskou techniku vědecké styky nejen s jugoslávskými, ale také s bulharskými a rumunskými odborníky. Do penze odešel v červnu 1958, nadále ale zůstal členem vědecké rady stavební fakulty VUT a přes svůj pokročilý věk působil v komisích pro státní závěrečné zkoušky, vědecké kandidatury a doktoráty.
Vedle svého pedagogického působení na brněnské technice vypracoval Alois Král pro tehdejší československý stavební průmysl řadu posudků a studií především v oblasti výzkumu vlivu dynamických účinků strojního zařízení na statickou bezpečnost továrních objektů. Zabýval se technologií výroby betonu a železobetonových skořepinových konstrukcí. Odborná, vědecká a pedagogická činnost Aloise Krále byla oceněna Řádem práce a udělením vědecké hodnosti doktora věd. Za vynikající vědeckou a pedagogickou práci a za zásluhy o rozvoj technického školství mu byl udělen čestný doktorát Univerzity v Lublani.
Alois Král neměl vlastní děti a snad právě proto měl velice vstřícný, téměř otcovský přístup ke svým studentům. Snažil se jim předat co nejvíce ze svých odborných a životních zkušeností, které dalece přesahovaly běžný rámec a učinily z něj vynikajícího pedagoga. Zemřel v Brně 23. dubna 1969 ve věku 84 let.