Lidé
Klara Wodehn mezi pokojíčkovým rapem a cenou Vinyla
Ceny Vinyla už 13 let zviditelňují české alternativní hudebníky. V loňském roce se stala objevem roku rapperka, vokalistka a producentka Klara Wodehn, Cenu za desku roku získal Václav Peloušek vystupující pod jménem Toyota Vangelis, oba absolventi FaVU. Klara Wodehn svou hudební kariéru odstartovala mezi čtyřmi stěnami svého dětského pokoje. Odtud svou tvorbu, v níž skloňuje environmentální žal, feminismus i prosté bytí v přírodě, šířila skrze sociální sítě.
Co je to za žánr – pokojíčkový rap?
To je můj vlastní. Rozhodla jsem se nečekat, až uzraje čas, kdy začnu chodit do profesionálních studií, ale naopak si přivlastnit, že jsou moje klipy natočené na mobil zvukově nedokonalé. Existuje žánr bedroom pop, který vznikl s nástupem YouTube. Tvorba hudby se demokratizovala – kdo měl laptop, mohl tvořit a sdílet. Bedroom pop označoval písničkáře, kteří píšou ve svém pokojíčku a nahrávají hudbu mezi jeho čtyřmi stěnami. Není produkčně kvalitní, ale má autentickou atmosféru. Rap vzniká stejným způsobem. Málokdo začne nahrávat ve studiu, většina mladých rapperů tvoří a nahrává ve svém pokojíčku. Přišlo mi fajn nezakrývat to a jít s tím hned ven.
Je to trend i ve vizuální tvorbě, který se promítá na sítě. Posun od vyumělkovanosti k realitě.
Ano, v autenticitě je velká síla. Ukázat, v čem žijeme, včetně té nedokonalosti. A v hudbě je ten trend podobný. Bedroom pop je soběstačný žánr. Lidé ho nevnímají jako něco méněcenného.
Jak se z vás stala známá pokojíčková rapperka?
První impulz vycházel z klauzurní práce. Rozhodla jsem se zpracovat hudební dílo s videoklipem, a protože jsem fanda rapu, začala jsem rapovat. Uvědomila jsem si, že to můžu dělat. Hudbu jsem začala produkovat i díky tomu, že na FaVU jsou pro to skvělé podmínky – od učitelů po nahrávací studio. Moje hlavní platforma je instagram, kde jsem našla nejen posluchače, ale propojila se i s hudebníky. Český alternativní rybníček je malý.
Vaše hudební texty jsou plné asociací. Jak vaše tvorba probíhá?
Vyvěrá ze svobody, nedokážu na sebe tlačit. Nevzniklo by z toho nic ryzího. Píšu hodně automaticky. Opravdu to připomíná asociační psaní, napadne mě věta a pak se hrnou další slova. Má to asi základ v odhalení mých podvědomých procesů. Ale nepovažuju to za terapeutické psaní. Můj cíl není se z něčeho vypsat.
Často se dotýkáte environmentalismu. Je to téma vaší generace?
Ano. A mělo by to být téma každé generace. Je pro mě bolestivé vidět, jak vypadá ochrana přírody a kde se nachází na našem hodnotovém žebříčku. Na začátku v mé tvorbě převládala aktivistická nota ochrany přírody. Pramenilo to z environmentálního žalu. Postupně se to proměnilo v oslavu přírody a bytí v přírodě. Chválou jsem se z toho žalu a frustrace začala dostávat novým způsobem. Je pro mě důležitý prožitek bytí u vody nebo na slunci. Když jdu po městě a vidím málo stromů, tak je mi z toho smutno. Protože stromy jsou „to ono“. A nevím, jestli bychom se s tím měli setkávat jen v efemérních momentech na chalupě, abychom tu krásu mohli prožít. Nechtěla bych, aby moje texty vyznívaly negativně nebo eskapicky. Vím, že příroda je i v nás. Proto se teď v tvorbě hodně opírám o nebe a oblaka, protože to je něco, co je nám všem společné. Propojují nás a vidíme je odkudkoliv.
Součástí vašich písní jsou i videoklipy. Čím jsou specifické?
Dělám je sama. Střih i vizuálno je moje. Jsou v nich nějaké vzorce a inspirovala jsem se videoklipy undergroundových rapperů, kteří netočí ve vysoké kvalitě a používají after effects. Využívám i vizuály z počítačových her nebo z anime. Nebo prostřihy z filmů. Ale jak poznávám víc lidí z fakulty, možná bych to žezlo videotvorby předala. Přála bych si vidět něco, co je za hranicí mých možností. Kam to lze ještě posunout.
Jaký to byl pocit, když jste vyhrála kategorii Objev roku na cenách Vinyla?
Já jsem tam i živě vystupovala a to pro mě byla velká věc. Přineslo mi to velkou radost. Nepotřebuju sbírat ceny, ale na tom aktu odměnění něco je. Uzavřelo to ve mně pocity nejistoty. Dříve jsem měla silný imposter syndrom, a pokud mi někdo pochválil vystoupení, považovala jsem to za lež. Po ceně Vinyla jsem si říkala, že to už začíná být divné, že by lhali všichni. A přijala jsem fakt, že se moje tvorba někomu fakt líbí a nemusím se stydět.
Máte před koncerty nebo při tvorbě nějaké rituály, které vám pomáhají?
Dříve jsem pracovala s energií čaker a uzemněním. Živé hraní pro mě byl stres. Téma, které v sobě hodně řeším, je přehršel externích informací. Snažím se rozložit to pnutí mezi srdcem a hlavou. Dlouhodobě s tím zápasím. Ale někdy mi pomáhá právě samotná hudba. Když začnou s lehkostí padat asociace a slova, jako bych se dostávala zpátky k sobě. Nejde to vydrtit, do toho flow se musím dostat.
Spolupracovala jste i na albu absolventa FaVU a zakladatele Bastl Instruments Václava Palouška, který letos také uspěl na cenách Vinyla.
Naše setkání byla esenciální záležitost. Vašek vyhledává mladé lidi, kteří dělají elektronickou hudbu, a propojuje je. On pro mě byl na české alternativní scéně záchytným bodem, který mě posunul dál. Žánr hyperpopu, kterému se věnuje, se perfektně potkal s mým rapováním. Máme několik společných písní, setkáváme se na koncertech a často vzájemně hostujeme.
Na co se teď vaši posluchači můžou těšit?
V září vyšlo nové LP nazvané Hyperion – je v tom odkaz na lyrický sci-fi román i na řeckého boha slunce. Tematicky navazuje na moji klasickou tvorbu týkající se přírody a duchovna. A nedávno mi vyšel singl s Oliverem Torrem, který mi dodělává zvuk na zmíněném LP.
(mar)
Článek vyšel v tištěných Událostech na VUT.
Novinka z VUT na veletrhu Gaudeamus Brno: Dřevostavba s mraky nápadů
Judita Levitnerová: Jednou po nás zbude spousta důmyslných systémů, jak recyklovat
Díky Partyzánkám s motyčkou vznikl na FaVU VUT unikátní vycházkový okruh i zvukový průvodce
Firmy se zbaví odpadu, studenti získají materiál pro práci. Na FaVU VUT vznikla recyklační stanice
Vojtěch Luksch: Když se devadesátková estetika počítačových her vetkne do výšivek po babičce