Lidé
Ari Dvořáků: Hudba je matematika
Ari Dvořáků zvítězil se svou kompozicí Petrichor v prvním ročníku soutěže Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději, je autorem hudby k muzikálu Hlubina a pohádce Příběhy králíčka Péti a píše i povídky. Jako hudební umělec se cítí naprosto svobodný. Díky tomu, že absolvoval bakalářské studium programu audio inženýrství na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, rozumí totiž i technické stránce tvorby hudby.
Ari se po studiu na střední umělecké škole, kde se věnoval knižní ilustraci, chtěl vydat cestou studia skladby na konzervatoři. „Během konzultačních hodin jsem zjistil, že nechci, aby mi někdo do mojí tvorby příliš zasahoval,“ říká Ari. Následně se pídil po tom, kde by získal vědomosti týkající se zpracování a produkce hudby. Šla mu matematika a fyzika, což ho směrovalo k technickým oborům. V té době nabízely vysoké školy zvukovou tvorbu, ale studium audio inženýrství bylo možné pouze na FEKT. „Chtěl jsem si rozšířit svůj skill set. Když nerozumíte technice, nemáte kompletní vhled do zákonitostí tvorby hudby a práce s ní,“ dodává na vysvětlenou Ari, který si ke studiu na VUT přidal ještě zvukový design na Masarykově univerzitě.
„Výuka na FEKT byla skvělá. Především pánové Jiří Schimmel a Ondřej Jirásek z audio inženýrství,“ konstatuje Ari. Tak jako naprostá většina studentů, ani Ari si předměty, které překračovaly jeho potřeby dosažení kýžených znalostí a které tak zacházely příliš do hloubky, neužíval. Bylo mu však jasné, že je potřeba je zvládnout. Jakmile se dostal do třetího ročníku, zpracoval pod vedením Ondřeje Jiráska bakalářskou práci Program na generování dvourozměrného Erlichova ladění. Podnět na toto téma vzešel od Petra Pařízka z JAMU. Ten měl požadavek vytvořit program, který by bylo možné využít didakticky a zároveň by mohl sloužit jako umělecká pomůcka. Ari nyní společně s Ondřejem Jiráskem pracuje na odborném článku, kde téma své bakalářské práce dále rozvíjí.
„Hudba je matematika. Všechno, co zní dobře, se dá popsat matematicky,“ tvrdí Ari. „Když člověk ví, jak zvuk funguje, k mnoha skladatelským a aranžérským know-how se dostane logickou úvahou. Jakmile pak pravidla znáte nejen faktuálně, ale zároveň rozumíte tomu, proč vznikla, máte daleko větší svobodu a lehkost v jejich porušování.“
Pro Ariho jako každého umělce je velice důležité absolvovat různé soutěže, které jsou skvělým přínosem do jeho portfolia. Proto se rozhodl účastnit i soutěže Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději, na kterou ho upozornil kamarád, taky hudebník. Věčná naděje je festival, který se věnuje dílům hudebních skladatelů tvořících v koncentračních táborech za druhé světové války. Přihlásili se nakonec oba, každý zvlášť se svou skladbou, a vzájemně se motivovali. Bylo nutné dodat notový soubor a také takzvaný render, softwarem jednoduché zpracování skladby, kterou si může porotce rovnou poslechnout. Porota soutěže vybrala Ariho skladbu Petrichor jako nejlepší v konkurenci českých i zahraničních tvůrců. „Jelikož zadané téma znělo Naděje, skladbou ilustruji kapky deště dopadající na zem po dlouhém období sucha, a tomu také odpovídá název. Pojem petrichor označuje vůni, která v tomto okamžiku vzniká,“ vysvětluje mladý tvůrce.
Mezi další Ariho úspěšné počiny patří hudba k pohádce Příběhy králíčka Péti. Pohádku bude opět po letních prázdninách hrát Divadlo Radost. „Byla to skvělá práce, která mě moc bavila. Rád bych si něco podobného zopakoval,“ vzpomíná Ari.
Poměrně silně vnímá, že v současné společnosti je kladen velký důraz na produktivitu, proto se sám někdy příliš zabývá tím, že není produktivní, když na jeden den takzvaně vypne. „Učím se nevyčítat si to. Je potřeba si odpočinout a nechat to být, netlačit na pilu. Vím, že se druhý den ráno vzbudím a napíšu nějaké téma, jednu větu, která mě další den vystřelí třeba k celodennímu psaní,“ svěřuje se Ari. Skvělým zázemím je mu, jak říká, jeho „Hobití nora“. Je to stará část domku se zahradou, kde bydlí. „Je tady klid, který potřebuji. Odstěhoval jsem se z Brna, protože mi vadil hluk z dopravy. U sebe doma tvořím nejraději,“ popisuje důvody odchodu z města Ari.
V blízké budoucnosti by se rád vrátil ke svému doposud nejrozsáhlejšímu dílu, muzikálu Hlubina, který měl premiéru a jednu reprízu v Dělnickém domě v Brně-Židenicích. Vzhledem k tomu, že to bylo před vypuknutím pandemie koronaviru, další domluvená vystoupení byla zrušena a nyní je dílo u ledu. „Původní verzi jsem nacvičil s muzikálovým sborem First Smile a sedmičlenným orchestrem. Bohužel jsme kvůli covidu nestihli skladbu nahrát ve studiu,“ říká Ari. Nicméně téma Hlubiny je v nynějších souvislostech více než aktuální. Děj se odehrává na vesnici, která je zatím nezasažena válkou probíhající všude kolem. Vesničané se místo příprav na potenciální válku věnují nesmyslným hádkám kvůli zbudování plotu kolem propasti, až si tak vytvoří svoji vlastní válku. „Asi je na čase zapracovat na Hlubině II,“ dodává umělec.
Vykonávat práci umělce Arimu umožňují různé přivýdělky, kdy zvučí u televizní produkce nebo jako copywriter vytváří hudební aranže a kompozice. Spolupracuje převážně s amatérskými a poloprofesionálními hudebními tělesy. Působí v Symfonickém orchestru MUNI a v komorním orchestru Arthura Nikische. Výčet jeho úspěšných uměleckých aktivit prozatím uzavírají povídky, které vycházejí mimo jiné v Brno writers group. Ve třech po sobě jdoucích ročnících zde obsadil třetí, druhé a naposledy první místo, a to s povídkou The Fridge in the Tree.
Autor: Zdeňka Koubová
Článek vyšel v tištěných Událostech na VUT.
Správný čas na to začít podnikat je během vysoké, říká Radim Jančura
Simulované útoky zvyšují kybernetickou bezpečnost
Jaderní energetici řeší, co dál. Nové elektrárny se nestaví a studentů ubývá
Vědci vyvinuli systém, který pohlídá potrubí i hranice
Interaktivní vědecká show představila obor biomedicíny a přilákala stovky Brňanů