Lidé

21. února 2020

Architektura českého metra je skvělá, na nabídku ilustrací jsem hned řekl, že do toho jdu

Jan Šrámek | Autor: Tereza Kadrnožková
Ilustrace z dětské knížky „To je metro, čéče!“ se dostaly mezi 76 děl vybraných na prestižní výstavu v Boloni. V konkurenci více než dvou a půl tisíc přihlášených obstály ilustrace Jana Šrámka, který působí v Ateliéru videa na Fakultě výtvarných umění VUT. Spolu s absolventkou FaVU Veronikou Vlkovou doplnili pohádkové texty nejen o linkách pražského metra pestrobarevnými obrazy, které spojují akvarelové malby s vektorovou grafikou.

Jaká byla vaše cesta na FaVU?
Vyrůstal jsme na sídlišti na jihu Prahy a někdy v osmi letech jsem se spřátelil se Štefanem Stratilem, což byl syn Václava Stratila, který už v té době působil jako pedagog tady v Brně na FaVU. A on mi řekl „Honzo, budeš dělat umění.“ Tak jsem se přestěhoval, přihlásil se k němu na FaVU a jsem tady. A samozřejmě jsem se taky chtěl dostat z domova. Byla to pro mě strašně důležitá zkušenost, že jsem Prahu opustil. Žil jsem v docela uzavřeném světě takové nějaké střední vrstvy a najednou se mi naskytl úplně jiný pohled na společnost, kterou jsem znal.

Už v té době jste se zabýval grafikou?
Ještě před studiem na FaVU jsem maloval. Hlásil jsem se sem s malbami a kresbami, ale ve druháku jsem začal experimentovat s animacemi a přes to jsem se dostal i k ilustracím, kterým se teď věnuji přednostně. Pořád pracuji s pohyblivým obrazem, ale už na to nemám tolik času. S Veronikou Vlkovou jsme se potkali na škole, ale paradoxně jsme spolu začali pracovat až později. Věnoval jsem se tehdy VJingu a Veronika měla hudební projekt. Právě tam jsem poprvé spojil její akvarely s mojí vektorovou grafikou a ono to fungovalo. Pracujeme spolu už od roku 2011. Na začátku jsme fungovali spíš vedle sebe. Naše tvorba šla od sebe víc rozeznat a až postupem času se to do sebe zapustilo. Teď už skoro nejde poznat, kdo co dělal.

Ilustrace z knížky "To je metro čéče!" | Autor: Tereza Kadrnožková

Poslední rok a půl jste spolupracovali právě na knížce „To je metro, čéče“. Jak jste se k takové nabídce dostal?
Svou dizertační práci jsem vydal na FaVU ve spolupráci s vydavatelstvím Paseka. A pak mě z vydavatelství oslovili, abych dělal s Veronikou Vlkovou pro knížku Pražské vize. Naposledy přišel šéfredaktor Jakub Sedláček s tímhle projektem a já jsem mu hned řekl, že do toho jdu. S Miladou Rezkovou, která knihu napsala, jsme všechno řešili od začátku společně. Sepsala strukturu a pak jsme vymýšleli, co by tam mohlo být po stránce ilustrací.

Spojení malby akvarelem a počítačové grafiky není na první pohled příliš patrné. Jak to funguje?
Dramaturgicky byl tohle víc můj projekt a s Veronikou jsme řešili, jak to dát dohromady. Její akvarelové textury jsou víceméně ve všem, ale chtěli jsme to posunout. Často to děláme tak, že navrhnu architekturu a celkovou kompozici vektorovou grafikou v počítači a do toho dáme Veroničiny postavy malované akvarelem. Ale tady jsou ty věci propojené dohromady. Někde byla na začátku moje skica linky, na základě které Veronika tu postavu namalovala a já jsem to pak ještě po naskenování upravil v počítači. Nemám žádný kreslířský pad, mám myš, klávesnici a cit v ruce. Zároveň mám ale k tvorbě dost analytický přístup a snažím se dělat geometrické tvary.

Reality jste se drželi dost věrně, přitom oba žijete a tvoříte v Brně.
Sehnat podklady bylo dost náročné a hodně jsem si toho nafotil. Metro je naštěstí docela zdokumentované, ale projížděl jsem i veřejné fotogalerie různých lidí na internetu, třeba z návštěvy depa. Prohlížel jsem taky záznamy na youtube, kde hodně pomohly třeba záběry jízd od šotoušů, pro které je všechno kolem metra koníček.

Knížka "To je metro čéče!" | Autor: Tereza Kadrnožková

A vyplatilo se to?
Křest byl přímo v metru a musím, říct, že tam za námi chodili i zaměstnanci dopravního podniku a byli opravdu spokojení, a dokonce chtěli podpis. Naštěstí můžu říct, že jsem neslyšel žádnou kritiku. Ale je pravda, že jsme to před vydáním poslali i jednomu pánovi, co jezdí s metrem a ten to celé procházel a komentoval. Je opravdu ultrašotouš, a to jsem byl fakt rád, když říkal, že jsme to měli z velké části správně.

Co pro vás znamená úspěch dětské knížky na festivalu v Boloni?
Upřímně jsem ani nedoufal, že se to podaří. Je to velký úspěch v obří konkurenci. Vychází k tomu navíc katalog, který je přeložený do pěti světových jazyků, a dostat se tam, to je opravdu prestižní záležitost. Je v čínštině, japonštině, korejštině, angličtině a italštině. Je to taková propagace do zahraničí, která je i hodně citovaná.

Budou v blízké době v prodeji i další knížky, na kterých se podílíte?
Ilustrace mě momentálně zajímá asi nejvíc a dělám teď na dalších třech knihách. Pracuji na pokračování Zvláštních okolností, to bude zase něco o architektuře a opět risografem, ale tentokrát barevně, což bude docela experiment.

(tk)

Témata

Související články:
Letošní diplomanti z FaVU zaplnili dva výstavní prostory
Umělkyně Karin Písaříková odjela do Japonska na půl roku, zůstala deset let
Tahokov, Relax nebo Open Call. Diplomanti FaVU vystavují své závěrečné práce
Na rodinu Bauerů i architekta Loose rodné Brno zapomnělo. Snažili jsme se je vrátit domů, říká Kořínková z FAVU
Startuje Nord Art – jedna z největších uměleckých přehlídek v Evropě. Letošní ročník se zaměří na Česko. Svá díla představí i čtyři pedagogové FaVU