Zápisník

22. září 2016
Jaroslav List

Srbský EBEC

Pro všechny, kteří ještě neznají EBEC, připomenu, že se jedná o každoroční soutěž pro studenty technických vysokých škol z celé Evropy. Soutěž je organizovaná studentskou organizací BEST. Spolu s kolegy z týmu 42 Janem Fabigem, Miroslavem Rebejem a Tomášem Kroutilem jsme po předchozích dílčích vítězstvích vybojovali v absolutním finále druhé místo v konkurenci 15 evropských zemí v kategorii Team design.

Finálové kolo inženýrského klání se odehrávalo prvních deset srpnových dní v srbském Bělehradě. Sjeli se tam týmy například z Belgie, České republiky, Francie, Itálie, Litvy, Maďarska, Portugalska nebo Rakouska. Celkem 120 účastníků soutěže ve dvou kategoriích.

Prvního srpna jsme doletěli na mezinárodní letiště Nikoly Tesly v Bělehradě. Při jízdě na univerzitní koleje jsme si prohlédli celé hlavní město, které nás popravdě hned neoslovilo. Bělehrad – velkoměsto s bohatou tisíciletou historií, založené na soutoku řek Dunaje a Sávy. Dnes vás přivítá panoramatem panelákového sídliště v socialistickém stylu. Město je také poničené nedávnými válečnými událostmi. Ještě dnes při průjezdu městem uvidíte desítky zpola opravených vybombardovaných budov. V srbském hlavním městě ale není vše ošklivé. Ve městě najdete i krásné historické budovy. Mezi nejhezčí patří parlament a chrám sv. Sávy. Když si večer vyjdete do ulic, překvapí vás množství lidí a v každé druhé hospůdce živá hudba.

Tým 42 reprezentoval v srbském Bělehradě VUT | Autor: archiv autora

V prvním soutěžním úkolu s názvem From packaging to distribution jsme měli vymyslet automatizovanou linku, která poskládá rozloženou krabici, vloží do ní vejce a polystyren a nakonec krabici zalepí. Poslední část zadání byla hodit krabici z výšky 6 metrů a vejce muselo zůstat neporušené. Všechny tyto kroky bylo nutné provést bez vnějšího zásahu lidských rukou. Na stavbu jsme měli 13 hodin. Zvláštností tohoto kola oproti předchozím bylo, že každý tým dostal kredity, za které "nakupoval" materiál. Pokud tým utratil více než 40 %, body začaly prudce klesat. Byl tak větší prostor pro originalitu, ale zároveň větší náročnost na myšlení. Bylo také třeba použít mechanismus vymodelovaný v softwaru Fusion 360 a vytisknutý na 3D tiskárně. Tento soutěžní úkol jsme zvládli dokončit jako jediný tým.

Defusing mines byl název druhého úkolu. Nezneškodňovali jsme opravdové miny, ale vajíčka, která byla zakopaná v hlíně. Zneškodněním miny se rozumí vytáhnutí vejce z hlíny, dopravení na místo k tomu určené a vyjmutí alespoň 70 % vnitřku vajíčka – pro maximální zisk bodů bylo nutné vajíčko rozkřápnout pouze v oblasti o průměru 1 cm.

Mezi soutěžními dny byla naplánována spousta společenských aktivit, kdy jsme měli možnost seznámit se s lidmi z celé Evropy. Organizátoři naplánovali výlety po Bělehradu, na pláž a měli jsme možnost podívat se například na bělehradskou pevnost. Po prvním soutěžním kole byl International evening. Každý tým si připravil stůl se specialitami ze své země. Mohli jsme tak během jediného večera procestovat celou Evropu.

Vstoupit do fotogalerie

Předposlední den došlo na vyhlášení výsledků, které byly do té doby tajné. První se vyhlásila kategorie Case study, kde první příčku obsadil tým z Portugalska, druhou ze Švédska a na třetí místo stačil tým z Itálie. Následoval krátký koncert smyčcového kvartetu, což bylo velmi příjemné zpestření celého uzavíracího ceremoniálu. V druhé části přišla na řadu kategorie Team design. Žádný tým si nebyl jistý, jak si stojí. Byla totiž velká spousta kritérií, za které odborná porota udělovala body. Splnění úkolu automaticky neznamenalo plný počet bodů. V prvním soutěžním úkolu náš tým obsadil první místo. V druhém úkolu jsme i přes nepříliš vydařené zneškodnění „min“ dosáhli na třetí příčku, a to díky velice rychlému vytáhnutí všech vajec najednou, kterým jsme doslova zvedli porotce ze židlí. Finále bylo velmi napjaté. Náš tým měl v úkolech první a třetí místo, litevský tým dvě druhá místa. Nakonec více bodů posbíral tým z Kaunas university of technology a my jsme skončili na celkovém druhém místě.

Tímto chci poděkovat Fakultě strojního inženýrství za finanční podporu, organizátorům z celé Evropy, brněnské skupině BESTu, která nás dojela podpořit až do srbské metropole a všem ostatním co nám fandili, drželi palce nebo si na nás vzpomněli. Těšíme se na příští ročník, jehož finále se bude konat v našem Brně! Pokud někdo přemýšlíte, zda se soutěže zúčastnit – neváhejte, postavte tým a přihlaste se!

Jaroslav List
člen týmu 42 a student FSI
Jsem student Fakulty strojního inženýrství, kde studuji základy strojního inženýrství. Jsem výborný jedlík, průměrný student a podprůměrný chodec. Rád se účastním různých soutěží – naposledy EBEC, ve které jsme s mým týmem zaznamenali nečekané úspěchy. Taky rád cestuji. Ve volném čase sleduji filmy, hraji na klavír a snažím se sportovat.