Zápisník

11. červenceRadana KolčavováJestli si myslíte, že se tu dočtete turistické tipy z návštěvy německého Mannheimu, tak to shrnu v úvodu: nic tam není. Respektive je tam jedna historická vodárenská věž, ale kvůli tomu jsme 700 kilometrů fakt nejely. Na přelomu června a července mělo toto město hostit další ročník tradiční konference EUPRIO, kam se sjíždí PR a marketingoví pracovníci z evropských univerzit. Letos to byl už 29. ročník, takže celkem zavedená akce. Ale pro nás v něčem nová. Letos poprvé jsme se hecly a přihlásily do soutěže EUPRIO Award naši náborovou kampaň Sem patřím, která cílí na přilákání žen ke studiu technických oborů. Jak se ukázalo z reakcí účastníků, téma nedostatku žen v technice vnímají skoro všechny technicky zaměřené vysoké školy v Evropě a stojí před stejným problémem: Jak ženy přilákat ke studiu technických oborů, aby kampaň nevyznívala jako feministické naříkání, že za všechno můžou muži, a zároveň, aby oslovila cílovku: středoškolačky. Let´s face it: na letáčcích a plakátech na střední
8. červnaPetr ŠtěpánekVážené studentky a studenti, kolegyně a kolegové, blíží se pomalu konec akademického roku, který si troufám označit jako nejkomplikovanější a nejsložitější, jaký jsem za posledních patnáct let na VUT zažil. Je to způsobeno tím, že vloni vstoupil v platnost Zákon o vysokých školách, který celou řadu věcí, na které jsme byli zvyklí, změnil. Ať se již jedná o zavedení správního řízení do přijímacího řízení a dalších procesů na vysokých školách, nebo nutnost změny vnitřních předpisů školy a jejich registraci na MŠMT, případně i o zcela nové pojetí akreditací studijních programů a zavedení institucionální akreditace. To vše od nás vyžadovalo zvýšené pracovní úsilí. A nemyslím tím jen management fakult a školy, ale také akademické senáty fakult i školy a celou akademickou obec. Prostě jsme si to zatím dost odedřeli a ještě si to odpracujeme... Nezbývá mi, než opravdu z celého srdce poděkovat všem, kteří se těchto činností zúčastnili, neboť alespoň z úrovně naší školy se práce pomalu chýlí
25. květnaPneumobil Racing Team BrnoKaždý rok pořádá firma Aventics v maďarském městě Eger závody pneumobilů, kterých se vždy účastní přes tři desítky týmů z celé Evropy. Pneumobil racing team Brno, jako jediný zástupce z České republiky, se těchto závodů pravidelně účastnil se svými vozy Blowfish a Whirlwind, které se každý rok upravovaly – bohužel bez výraznějších úspěchů. Na letošní závody jsme se ale rozhodli vyzbrojit zbrusu novým vozidlem Javelin, jehož vývoj započal v polovině září minulého roku. V plánu bylo postavit auto, které bude schopné umístit se na horních příčkách. Podkladem byly zkušenosti z předchozích let. Zmapovali jsme konkurenci a rozebrali slabá místa starších vozů. Ze začátku jsme si rozdělili úkoly a začali postupně krok po kroku navrhovat nové vozidlo. Jedna část týmu měla na starost pneumatický pohon, druhá návrh rámu a podvozku a třetí část fundraising, propagaci týmu a komunikaci se sponzory. Po prvotním návrhu monopostu přišel čas na pevnostní simulace a MKP analýzy. Také díky důkladným ana
3. dubnaOndřej ŠvirákOd chvíle, co mi moji rodiče přestali utírat zadek uplynula už hezká řádka let a zhruba v té době se začala formovat má dobrodružná povaha. Taťkova knihovna představovala desítky mrazivých dobrodružství od všech těch Messnerů, Habelerů, Kukuczků a Simpsonů (Joe-ů, nikoliv Homerů :) I přes to, že jsem ještě neuměl číst, fascinovaly mě černobílé fotografie nepochopitelně obrovských kopců a sníval jsem o tom, že někdy okusím alespoň zlomek z toho, co prožívají tihle páni horolezci. S postupem času jsem se pak čím dál více začal dostávat do hor a uvědomoval si, jak neskutečně statečné (a sebevražedné činy) mají tihle rytíři nebes na starosti a že raději zůstanu pevnýma nohama na zemi a stane se ze mě horský běžec. Za letošní rok jsem si dal za cíl zdolat 26 ultramaratonů ve 26 státech na 6 světadílech. Kromě studia soudního inženýrství provozuji živnost horského průvodce, která mi v mém počínání výrazně nahrává do karet. Nicméně není jednoduché skloubit cestování, sport, (individuální) s
21. únoraVáclav HavlíčekSobota ráno: sprcha, vyčistit zuby, projít kolem prosluněnýho volejbalovýho hřiště a hurá, snídaně! Dopíjím čaj a už mi píše ségra, jestli teda Skype, nebo ne. Dobíhám na pokoj, zaskypuju se ségrou a zase zpátky do jídelny na oběd. Za chvilku už přijíždí pickup mýho kámoše. Naskakuju a jedeme střílet. Pak ta horší část dne, pár hodin v knihovně nad esejí o kompenzaci pracovních zranění v USA, ale večer jdeme s Honzou do barů hledat pivo co nejpodobnější tomu českýmu, to mi to bohatě vynahradí. {{foto|pole.jpg|775}} No dobře. Jsou i dny kdy se musím učit od rána do večera. Každopádně od srpna až do května jsem v Nebrasce, uprostřed USA, a tady je pár informací, jak to tady funguje, a jak se sem taky dostat: Já jsem se sem dostal přes Paul Robitschek´s Scholarschip, což je stipendium, který mi pokrylo všechny náklady. Od zpáteční letenky přes ubytování a jídlo, až po školný. Dokonce je tu příspěvek na učebnice! (Ty jsou tu trochu dražší, kamarád dal za jednu 6 tisíc.) Všechno o čem bud
9. lednaOndřej Švirák„…dvě kila osmdesát pět, vezmete si ho?“ tážu se prokřehlým hlasem pána v zimním kabátu a do toho přidržuji mrskajícího se šupináče. „Jasně, picnout a zabalit, prosím,“ oznamuje mi nonšalantně postarší muž a já se snažím rozbít uspěchanou předvánoční atmosféru primitivním vtipem: „A přejete si k tomu kaprovi tatarku nebo kečup?“ Po celodenní šichtě mám prokřehlé ruce na kost a při odbavení posledního zákazníka sleduji své dva kamarády Kšandyho s Poldíkem, jak porcují čtyřkilového macka. Zajímalo by mě, kolik kaprožroutů by na ně tipovalo úspěšné dokončení právnické fakulty nebo fakt, že jsou nejmladšími Čechy, kteří kdy stáli na vrcholu osmitisícovky? A vůbec… Kolik lidí by řeklo o mně, že pod tím bezdomoveckým frakem se skrývá student Ústavu soudního inženýrství, který se během jednoho roku pokusí uběhnout 26 ultramaratonů ve 26 státech na 6 kontinentech? „Začal jsem u sebe pozorovat syndromy patologického sráčství a toto je forma, jak před tím kličkuju,“ rozplývám se nad literárním
6. listopadu 2016Tým TU Brno RacingA kolik to jezdí? To je jedna z otázek, které často slyšíme na různých výstavách nebo akcích pro sponzory, kde bývá vystavený buď přímo závodní monopost naší formule, nebo simulátor. Ten vznikl přestavbou formule, která závodila v roce 2015. A kolik to jezdí, byla možná otázka, kterou jsem položil klukům z formule já, když sem ji před rokem poprvé viděl. Vždy na začátku semestru vystavuje tým TU Brno Racing svůj monopost, se kterým se o prázdninách zúčastnil závodů. Tato akce je brána jako počátek náboru nových členů týmu A letos jsem si na vše vzpomenul, když jsem tuto akci zažil i já, už jako aktivní člen týmu. Závodní auta mne odjakživa zajímala, především jejich aerodynamika. A tak, když sem přišel k formuli, hned se mě kluci zeptali, jestli bych měl zájem vstoupit do týmu a pozvali mě na náborovou prezentaci. Říkal jsem si, proč ne? Naberu nějaké zkušenosti a snad se i něco naučím. Po náborové prezentaci proběhl čtyřtýdenní trainee program, během kterého byli nováčci postupně za
22. září 2016Jaroslav ListPro všechny, kteří ještě neznají EBEC, připomenu, že se jedná o každoroční soutěž pro studenty technických vysokých škol z celé Evropy. Soutěž je organizovaná studentskou organizací BEST. Spolu s kolegy z týmu 42 Janem Fabigem, Miroslavem Rebejem a Tomášem Kroutilem jsme po předchozích dílčích vítězstvích vybojovali v absolutním finále druhé místo v konkurenci 15 evropských zemí v kategorii Team design. Finálové kolo inženýrského klání se odehrávalo prvních deset srpnových dní v srbském Bělehradě. Sjeli se tam týmy například z Belgie, České republiky, Francie, Itálie, Litvy, Maďarska, Portugalska nebo Rakouska. Celkem 120 účastníků soutěže ve dvou kategoriích. Prvního srpna jsme doletěli na mezinárodní letiště Nikoly Tesly v Bělehradě. Při jízdě na univerzitní koleje jsme si prohlédli celé hlavní město, které nás popravdě hned neoslovilo. Bělehrad – velkoměsto s bohatou tisíciletou historií, založené na soutoku řek Dunaje a Sávy. Dnes vás přivítá panoramatem panelákového sídliště v s
12. září 2016Václav HavlíčekV květnu mi tady na blogu vyšel článek o tom, že se chystám studovat v USA. Uběhlo několik měsíců a hlásím, že se to fakt děje! A jaký to teda je? Jiný. To je sice dost neurčitej, ale zároveň nejvýstižnější popis. Když jsem se hlásil, říkali mi, ať počítám s tím, že vysoká v USA je spíš jako naše střední. No, nevěřil jsem tomu. MĚLI PRAVDU! {{foto|1.jpg|775}} Pořád jsou tu nějaký úkoly. Tím myslím opravdu každej týden v každým předmětu, klidně několik stran příkladů, který sice nejsou tak těžký (někdy jsou), ale stejně nad tím strávím X hodin, protože je to prostě hodně věcí. Učitelé vysvětlujou dopodrobna, všechno několikrát zopakujou. Jo, na jednu stranu dobrý, na druhou stranu... K čemu vám je, že jste to pochopili, když to pochopili i všichni ostatní a tím pádem to nemůžete vysvětlit výměnou třeba za řešení toho úkolu? {{foto|2.jpg|350|right}} JEDNOTKY. Jo, USA je poslední země na světě, která používá libry, palce, stopy a pár dalších nesmyslných jednotek. Jako třeba reyn, co
26. července 2016Radana KolčavováBylo to trochu hektické, ale zase ne tak hektické, aby se Rok ZVUTu přiblížil roku ďábla. Květen 2015: Chvilku trvalo, než se podařilo redakční systém naplnit dostatečným množstvím textů, aby se mohl celý web na jaře oficiálně spustit. Po tradičním prázdninovém útlumu se ale na podzim začaly objevovat nové a nové články a studenti i zaměstnanci brněnské techniky si s novým semestrem začali postupně zvykat na další zdroj informací z VUT. A vzápětí se ukázalo, že témat je opravdu dost. Osm fakult, vysokoškolské ústavy, vědecko-výzkumná centra, rektorát, archiv, knihovny, institut celoživotního vzdělávání, nakladatelství, koleje, menzy atd. Tohle všechno tvoří VUT – největší technickou univerzitu v republice. Ano, ač tomu Pražáci asi neuvěří, počtem studentů překonává brněnská technika i ČVUT. Ale zpět ke ZVUT.cz. Loni na podzim došlo ke změně v redakci. A kdo pro Vás vlastně píše všechny ty články? Podobně jako je genderově nevyrovnané VUT (samý muž), je genderově nevyrovnaná i naše r
29. června 2016Petr ŠtěpánekVážené kolegyně, vážení kolegové, milí studenti, opět se blíží doba zasloužených dovolených a prázdnin. Ještě předtím mi dovolte, abych vám sdělil několik postřehů z dění na naší alma mater. A vzhledem k tomu, že peníze jsou až v první řadě, tak bych vás rád informoval o tom, že byl schválen rozpočet VUT, včetně rozpočtu součástí. Dobrou zprávou je, že: Výše rozdělovaného Příspěvku na vzdělávací činnost byla z úrovně VUT dofinancována do stejné výše jako v roce 2015. Celkem byl příspěvek z MŠMT poskytnutý pro rok 2016 o 15 milionů korun nižší. Z mého rozhodnutí byl tento rozdíl dofinancován z centralizovaného Fondu provozních prostředků, takže výchozí rozdělovaná částka byla stejná jako v roce 2015. Výše Institucionální podpory byla o 22 milionů korun vyšší než v roce 2015. Výše Specifického výzkumu byla proti roku 2015 nižší pouze o cca 4 miliony korun. Celkově tedy bylo v roce 2016 rozdělováno ze všech normativních zdrojů financování celkem o 18 milionů korun více než v roc
20. května 2016Václav HavlíčekBrno je pěkný. To jo. VUT je fajn. To jo. Ale prostě… Proč se nesbalit a nevypadnout na rok pryč? To jsem si řekl. Jasný, nejsem první, ani poslední. Našel jsem si možnosti Erasmu, pročetl podmínky, koukl na weby zahraničních univerzit atd. Pak jsem si ale uvědomil, že to tak nejspíš nechci. Odmalička jsem chtěl do USA. Státy mě fascinovaly. Jezdil jsem na English Campy a potkával tam Američany. Koukal na filmy a seriály. Četl knížky. Teď už si uvědomuju, že tady v Česku máme mnohý věci lepší (vzdělání, zdravotní systém, bezpečnost, svobodu), ale i přesto jsem se tam chtěl podívat. Pozavíral jsem prohlížeč s Erasmem a začal hledat šanci, jak studovat v USA. Prošel jsem několik podezřelých, a pak i pár docela solidních stránek, až jsem stejně skončil na webu VUT. (I když to vypadá jako solidní copywriting, nic za to nedostávám… kdyby měl někdo zájem o podobný reklamní článek, ať mě kontaktuje na havlicek.vasik@gmail.com.) Přečetl jsem si podmínky a vrhl jsem se do boje! V prvním kole
15. května 2016Ladislav PařízekZnáte ty stavy. Máte spoustu otázek, na které neznáte odpověď. Nevíte co dál v životě. Co dělat, když Vás škola nebaví? Co dělat, když se na škole neučí to, co chcete? Když si jeden říká, proč vůbec studuje, co studuje? To má potom člověk na výběr několik možností. Může skončit, nějak to přetrpět a nebo se vydat vlastní cestou. L: Já jsem si vybral to poslední. A: A to myslíš jak? L: Štvalo mě, že se u nás nevyučuje, jak správně prezentovat. Tak jsem domluvil kamarádku Kristýnu, co to umí skvěle, a vymysleli jsme kurzy pro studenty. Letos proběhnul již druhý ročník studentských kurzů. První nesl název Prezentační dovednosti aneb Mluv jako TED. A: Jakej TED? L: TED podle TED talks, což jsou nezávislá videa od expertů zabývajících se vzděláváním, obchodem, vědou, technikou a kreativitou. {{foto|parizek.jpg|775}} Druhý kurz byl zaměřen pro změnu na komunikaci a nesl název Komunikační dovednosti aneb Řekni, co chceš. A: Třeba jak někomu říct, že to teda pěkně po... L: Ano. Místo
11. května 2016Jaroslav ListSoutěž EBEC neboli European BEST Engineering Competition je každoroční soutěž pro studenty technických vysokých škol, organizovaná studentskou organizací BEST neboli Board of European Students of Technology (potrpí si na zkratky). Jednotlivé týmy mezi sebou soupeří ve dvou kategoriích – Case study a Team design. Jsme tým 42 ve složení: Jaroslav List – team leader, Miroslav Rebej – woodcutter, David Hruboš – skeptik a Jan Fabig – cardboardcutter. Všichni jsme studenti třetího ročníku FSI. Proč 42? Protože je to odpověď na základní otázku a vůbec... Zúčastnili jsme se soutěže EBEC na strojní fakultě VUT v kategorii Team design. Postupně jsme vyhrávali jednotlivá kola – předkolo, fakultní kolo, školní kolo a regionální kolo. Výhrou regionálního kola EBEC Central, jsme získali možnost poměřit síly s nejlepšími týmy z Evropy první srpnový týden v Bělehradě. 7:30 – Je brzy ráno úterý 19. dubna a náš tým spolu s týmy z Košic, Bratislavy, Budapešti, Veszprému a Prahy se po vydatné snída
6. května 2016Roman HypskýJsem Králem Majálesu 2015 a moje vláda nad studentským Brnem končí. Přišel tedy čas si ten skvělý rok plný napětí a zážitků zrekapitulovat a poodhalit vám, co vše se ukrývá za volbou Krále Majálesu, že to není jen o jednom dni v roce, ale o několikaměsíčních přípravách. A zvolením na Majálesu to všechno teprve začíná. Byl jsem členem královské družiny již krále Porwiho, který se stal prvním Králem Majálesu za VUT. Když se loni královská garda rozhodovala, koho nominuje, padla volba na mě. Zpočátku jsem na pozici krále kandidovat vůbec nechtěl, protože jsem už z Porwiho družiny věděl, jaká je to práce a zodpovědnost, ale nakonec jsem byl přemluven. Teď, s odstupem času, tohoto rozhodnutí vůbec nelituji. Po mém nominování gardou nastala interní volba kandidáta za VUT, kterou se mi nakonec také podařilo vyhrát, a poté už přišel předmajálesový měsíc plný nekonečných příprav, volební kampaně, sbírání hlasů a přípravy na samotný den D. Tento měsíc byl nesmírně hektický a spousta lidí si an
13. dubna 2016Ladislav PařízekObyčejně je postup činností ve známém úsloví naopak. My jsme však pořadí prohodili z dobrého důvodu. Abychom totiž dostáli pověstem o prokrastinujících studentech, dopřáli jsme si nejdřív zábavu ve formě plesu Fakulty chemické. A: Já jsem si ples udělala i lehce pracovní. L: Však jsi neměla na sobě montérky. První únorový večer pořádala Fakulta chemická ve spolupráci se Studentskou unií FCh Ples chemiků. Organizátorský tým několik hodin předem pilně svážel vše potřebné z fakulty do Semilassa, chystal sál, upravoval stoly a připravoval tombolu. Pro příchozí dámy byla připravena malá pozornost. To bylo moc pěkné. Minimalistické, milé, s chemickou tematikou. L: Myslíš ty barevné lístečky ve zkumavce? A: Sám jsi lísteček, to byly kytičky. A mně se to líbilo. {{foto|img_3666.JPG|360|right}} Součástí plesu byl samozřejmě i doprovodný program. Jak bývá zvykem, zahajovalo ho předtančení. Dva páry předvedly nádherné ukázky standardních i latinskoamerických tanců. Po sérii rychlejších pís
22. února 2016Jan Hrubý"Why doesn't your university have one of those cool varsity hoodies?" Tuto větu jsem slyšel poprvé někdy v roce 2013. Nikdy by mě nenapadlo, kam až se tahle naoko drobná připomínka dostane. V té době hostilo VUT kolem tří stovek zahraničních studentů za semestr. Většina jich přijížděla v krásných kvalitních mikinách jejich univerzit a byla hladová po suvenýru, kterým by mohli po návratu domů hrdě ukázat, že studovali také na VUT. Univerzitní mikiny byly tehdy žluté a jejich design... no, řekněme, že byly vidět spíš v nabídce na webu než na prsou studentů. Nový vizuální styl VUT ještě sice nebyl odsouhlasen, ale červená už byla zaběhnutou barvou VUT. Chtělo to něco nového. Rozhodli jsme se v ISC VUT Brno vyjít vstříc zájmu zahraničních studentů a vyrobit historicky první VUT varsity mikiny. Design byl hotový hned a po krátkém kolečku odsouhlasení našeho plánu rektorátem jsme zadali objednávku a brzy byly mikiny v naši kanceláři na Podnikatelce. V naší kanceláři, která se následně oci
14. února 2016Václav HavlíčekUpozornění: Tento článek není vhodný pro studenty mimo VUT. A i pro ně může být urážlivý (pokud jste žena, nebo studujete FAVU či FP). Rasově je nezávadný. Autor se neztotožňuje s informacemi a názory v článku uvedenými. Celá idea je navíc ukradená z kolejní skupiny a upravená. Vyhlašuju konkurz, jehož výherkyně se mnou může (nemusí, ale jinak by se nepřihlašovala) strávit celý den. Akce je vzhledem k datu Valentýnsky laděná, program dne je následující: 6:53 sraz na vrátnici na koleji 7:02 můj robot jí veze snídani 7:08 – 7:53 ranní hack rozcvička – Kolik vládních mailů zvládnu? (slečna může fandit, podporovat, nebo se přidat) 7:59 – 10:12 přednáška „Proč používat Android a Linux“ a následná reinstalace zařízení, která si donese (maximálně 3 ks) 10:16 – 11:24 řešení problémů při reinstalaci 11:32 – 12:01 přesun do McDonald’s na Svoboďáku 12:01 – 12:04 výběr oběda (platím!!!) 12:06 – 13:09 objednání, konzumace a krátký rozhovor o smyslu života 13:11 – 13:15 přesun do Starbuc
9. února 2016Václav HavlíčekOdpoledne: Sedím a učím se na zkoušku. Teda „učím“. Znáte to. Facebook, seriály, facebook, instagram. No, a vyplatilo se mi to! Sjíždím tajmlajnu a vidím příspěvek VUT. Protože jsem zvyklej je číst, přepínám na plný soustředění a čtu. Shání někoho do videí. Propagační videa naší školy mi přijdou legendární. Kdo neslyšel o Miluji tě mé VUT? Video s mnichem z minulýho roku mělo taky ohlas. Hned píšu Pavle z oddělení marketingu. Už se známe z prezentování na školách a vzdělávacích veletrzích, který pro VUT jezdím, a o kterým jsem psal tady. Vyměníme si pár mailů, projdu konkurzem a je to! Dostávám texty, co mám říkat, informace kdy a kde se potkáme. Po chvilce hledání studia jsem uvnitř. Jsme tu tři, prý "výkvět VUT". Míša, Radim a já. Všude kamery, poznámky, lidi vypadající dost jinak, než u nás na fakultě. Umělci, ne elektrotechnici. A jídlo! Natáčení je fajn. Řeknu pár vět, dám si pizzu. Potkám Davida Grudla. Režisérka je se mnou zřejmě spokojená, mám z toho radost, ale na druhou stra
25. ledna 2016Juraj JakubíkNie je žiadnou novinkou, že na VUT je dobrovoľných študentských organizácií ako maku, ale iba malé percento z celkového počtu študentov v akademickej obci si uvedomuje, že pôsobenie v jednej takej organizácií im môže vytvoriť takmer priamočiary osud. Hovorí sa, že osud je nevyspytateľný. Nie. Určite nie úplne po piatich rokoch na VUT. Čo študent mieni, VUT a pôsobenie v študentskej organizácií mení. V tomto som sa utvrdil a myslím si, že obetovaný čas v dobrovoľnú činnosť v študentskej organizácií je úmerný zmene osudu. Prebiehalo zbližovanie a informovanie prvákov a mne nedalo, ako je možné, že v piatok večer skupina študentov prezentuje s úsmevom pre svojich kolegov niečo do školy. Nedalo mi to natoľko, že som ich oslovil, čo pre mňa skoro autistu čo nedávno dokončil strednú, predstavovalo nesmierne úsilie už len v tom, aby som nesčervenal od hlavy až po päty. Netrvalo dlho a objavili sa nové možnosti, ktorých sa stačilo dotknúť a nové skúsenosti začali exponenciálne narastať. Skú
18. ledna 2016Ladislav PařízekSilvestr je dobou bilancování starého roku s následnými oslavami. Naopak Nový rok je pro většinu lidí spojen s probouzením s opičkou za krkem. A: Takovou tou plyšovou s dlouhými ručičkami. L: Nebo spíš probouzení vedle velké opičky na druhé straně postele. A: No jo, ty můj orangutánku. :) Mezi tu menšinu lidí patří ti, kteří na Nový rok sportují. Jedním z takových nevšedních sportů je i zimní plavání, ke kterému již neodmyslitelně patří Novoroční křest otužilců v řece Svratce. Ten se letos konal již po 45. L: Toho jsem se účastnil už podruhé. A i letos jsem si myslel, že ta voda nebude tak studená, jak se na první pohled zdá. A: Však ses na začátku usmíval a šel jsi tam dobrovolně. L: To jsem se usmíval i na konci, jen ten výraz byl trošku ztuhlý. {{foto|prvni_fotka.jpg|775}} Celé Novoroční plavání je jedna velká promoakce zimního plavání, která má za cíl zviditelnit tento nepříliš známý sport. Kromě profesionálních sportovců se akce účastní i velké množství amatérů, a to vše
11. ledna 2016Tým TU Brno RacingJistě každý měl v dětství svůj sen. Někdo chtěl být kosmonautem, někdo popelářem, jiný veterinářem, ale jistě je jedním z vysněných povolání také profese pilota závodní formule. V rámci projektu Formule Student je poměrně dostupné si vyzkoušet také tuto roli. A že být pilotem „pouze formule student“ není nějaké hraní si na pilota, se Vám pokusím přiblížit v následující odstavcích. Život pilota může být na první pohled hlavně o několika minutách slávy na tratích závodů, ale za vším je mnohem víc. Něco, co buď zažijete, anebo něco, co si zřejmě nedovedete představit v plné míře. Vše začíná mnohem dřív, než si vůbec budete moci sednout do nového monopostu. Je třeba se důkladně připravit po fyzické stránce, protože vlivem zrychlení působícího na vůz bude vaše tělo až 3x těžší než obvykle. Vhodná je také příprava na motokárách a simulátoru, abyste mohli přejít do formule již „rozjetí“. Při hodinách, vlastně dnech, strávených na testování vzniká, kromě zvykání si na auto, další povinnost –
4. ledna 2016Petr ŠtěpánekVážené kolegyně, vážení kolegové, milí studenti a ostatní příznivci VUT, konec starého a začátek nového roku bývá vždy podnětem k bilancování toho minulého a plánování toho nového; včetně těch nezbytných předsevzetí, z nichž se ne všechna vyplní. Dovolte mi proto, abych ani já nyní nebyl výjimkou a pokusil se o rekapitulaci skončeného roku. Jednoznačně za největší úspěch VUT považuji, že se nám na jaře uplynulého roku podařilo odblokovat více než rok pozastavenou stavbu CEITEC VUT, a na konci roku 2015 získat povolení ke zkušebnímu provozu. V této souvislosti je nutno konstatovat, že dosažený výsledek je úspěchem nejen těch, kteří se kolem stavby od poloviny roku 2014 pohybovali (útvary kvestora, štáb lidí z managementu projektu a vědců z CEITEC VUT), ale také nového přístupu pracovníků stavebních firem. V neposlední řadě je nutno zmínit i spolupráci AS VUT, který na základě předložených ekonomických rozborů uvolnil tolik potřebné ekonomické zdroje z rozpočtu VUT pro naplnění a úsp
7. prosince 2015Václav HavlíčekKe konci září proběhla na fíbíčku VUT informace, že kdo by chtěl objíždět střední školy a lákat studenty k nám (tzv. roadshow), ať se přihlásí. No a já, nadšený do naší školy a do prezentací obecně, jsem samozřejmě nemohl chybět. Mail, posezení na rektorátu (je to tam fakt hezký, kdo jste nebyli), první zkušební prezentace. A už se to se mnou vezlo. Jedna prezentace střídala druhou, seznámil jsem se s ostatními „reprezentanty“ a potykal si s „šéfkama“ (Pavla Ondrušková a Katka Tušarová). Jednoho dne mi přišel mail, jestli bych společně s Míšou (milá a hezká kolegyně prezentátorka) nechtěl prezentovat VUT na Gaudeamu, že by šlo o každodenní prezentaci pro cca 300 lidí. Rychle jsem napsal Míše, vzali jsme to, a už jsme seděli v kavárně a vymýšleli, co jak řekneme, protože na rozdíl od roadshow jsme neměli na starost svoji fakultu, ale celou univerzitu! Dohromady nám to sebralo 10-15 hodin příprav, několik káv, dortů, popsaných papírů, ironických poznámek a nadávek, ale cítili jsme se př
26. listopadu 2015František HavířDne 17. listopadu od 9 hodin ráno se v Praze konal oficiální program Studentské komory Rady vysokých škol. Součástí byl pietní akt u Hlávkových kolejí, uctění památky Jana Opletala a Václava Sedláčka u pamětní desky v Žitné ulici a také položení květin u pamětní desky k 17. listopadu na Albertově. Akce byla zorganizovaná, program byl dopředu znám. Prázdný Albertov v 11:00 Když skupina zástupců univerzit – rektorů, členů akademických senátů a studentů, přišla na Albertov (asi v 11:00), překvapily je zátarasy, které ohraničovaly prostor s pamětní deskou, patrně kvůli nahlášené demonstraci na podporu prezidenta (ve 14:00). U zátarasů stáli kromě policistů zejména členové ochranky prezidenta, kteří (aspoň dle mého pocitu ze záznamů ČT) dost neobratně a neprofesionálně vysvětlovali – napřed že probíhá pyrotechnický průzkum, poté že mají právo nikoho na místo nevpustit, a nakonec že tedy umožní přístup rektorům spolu se zástupci studentů. Nicméně například studentským zástupcům studentů MU
19. listopadu 2015Ladislav PařízekMinule jsme slíbili povídání o cestování při studiu, takže jak začít? L: Začal bych tím, co teď dělám. Jsem v Německu, konkrétně v Düsseldorfu na stáži ve firmě VDZ (Vereins Deutscher Zementwerke). Úvodem je dobré říct, že existuje několik možností, jak vycestovat do zahraničí za studiem. Tou nejznámějším je program ERASMUS+. Díky tomuto programu můžete semestr nebo celý rok studovat v zahraničí, či měřit data v rámci svojí závěrečné práce na zahraniční univerzitě. Další možností jsou pak právě pracovní stáže ve firmách. Například firma VDZ se zabývá výzkumem pro německé cementárny a betonárny. L: Právě zaměření firmy na oblast stavební chemie, kterou jsem si přál rozšířit, a to, že se jedná o německy mluvící zemi, byly hlavní důvody, proč jsem se rozhodl pro tuto stáž. A: A co tam tedy děláš? L: Pracuji na projektu P2015/0302 A: To mi toho řeklo. L: Zjednodušeně má projekt za cíl vypálit několik slínků (hlavní složka cementu), které se budou lišit teplotou výpalu. Následně pak
2. listopadu 2015Tomáš MejzlíkSetkali jsme se na dvoře Nové radnice, která leží kousek od Špalíčku, a do samotné budovy magistrátu vstoupili společně. Prošli jsme kolem trošku zmateného vrátného, nakonec na avízo, že jdeme na schůzi s panem primátorem, slyšel, zapsal si nás a ohlásil telefonem někomu nahoře. Po chvilce strávené na chodbě nás pustili dovnitř do takové čekácí místnosti. Přivítali nás, oznámili, že pan primátor má ještě nějaké jednaní a nepřijme nás tedy v 8:30, jak bylo domluveno. Rozhlédl jsem se okolo a za pultíkem seděly dvě asistentky, v místnosi byl nádherný starodávný nábytek a všude kolem obrazy, které podle rámů zažily už něco primátorů. Po chvíli nás přišel pozdravit poradce primátora a omluvil se za to, že budeme ještě chvíli čekat. S asi dvacetiminutovým zpožděním nás primátor Vokřál přivítal, potřásl si s námi pravicí a usadil ke stolu, kde jsme se mohli obsloužit colou, vodou nebo malýma čokoládkama s logem Brna. Jednání začalo. První věc, která mě překvapila, byla, v jak příjemném duc
20. října 2015Ladislav PařízekTři týdny školy za námi, ideální doba dát si na chvíli pauzu a dělat něco jiného. První týden školy byl fajn. Výuka v praktikách ještě neprobíhala a člověk měl aspoň čas vidět staré známé, se kterými mohl zavzpomínat na zážitky z minulého semestru, a utužovat vztahy na točeném, v čajovně nebo se jít kulturně vyžít na koncert, ať už metalové nebo vážné hudby. L: Myslíš třeba Hudbu z FEKTu? A: Ano, třeba. Ta sice není ani metalová ani vážná, ale je supeeer. {{foto|hudba_z_fektu.jpg|775}} Hudba z FEKTu je každoroční open-air festival studentských kapel pořádaný samotnými studenty z organizace SPS (Studenti pro studenty). Celý festival je organizován jako soutěž, ale pro návštěvníky je připraven i bohatý doprovodný program. A: Třeba foukání bublin z provázkového bublifuku. L: Hlavně to, jak jsi je posílala mým směrem, a já jsem se musel schovávat. A: Anebo dočasné tetování, které sis hned druhý den ráno smyl. Máčko :-). L: Jaká máčka? Jsem ho měl celý den, a to i na zasedání Akadem
7. října 2015Tereza KopečnáZačal semestr, studenti zaplavili Brno a my v Poradenském centru přicházíme s bohatou nabídkou kurzů. Na podzim jsme si pro Vás přichystali nadílku, které je trošku jiná než obvykle, ale zároveň tam najdete i oblíbené evergreeny. Naší primární snahou je, aby byli studenti připraveni na vstup na trh práce, aby rozvíjeli svou sociální inteligenci a dokázali naplno využívat svých schopností. Veškeré kurzy jsou pro všechny studenty VUT a jsou zdarma nebo za symbolický poplatek. Co vás tedy čeká? 9. října: Současný trh práce aneb jak získat uplatnění odpovídající profesním předpokladům i ambicím absolventa? Kurz přiblíží studentům současné trendy na trhu práce a s nimi se pojící požadavky zaměstnavatelů na pracovníky, potažmo absolventy škol. Z pohledu organizací působících v soukromém i veřejném sektoru nabývají na důležitosti tzv. meta-kompetence, které přesahují specifické, tradičně žádané znalosti, schopnosti a dovednosti. Kurz poskytne studentům vodítka vyh
5. října 2015Ladislav PařízekZačal nám nový semestr. Prváci jsou už ve škole a pomalu si zvykají na nový způsob studia a života. Určitě jsou plni očekávání, někteří možná i nadšení, jiní se můžou bát, část má naopak vysokoškolské radosti a strasti „na háku“, ale beztak se bojí taky. Pro každého je ale začátek semestru obdobím poznávání nových přátel, města, také časem opuštění maminčiny péče a někdy i začátek nových lásek. L: No počkat, akademický rok přece nezačíná školou, ale seznamovacími akcemi pro prváky ještě před semestrem. A: Aha, ty máš na mysli Zaškolovák, na kterém jsme byli. L: Jop. Víkend, voda, studenti a zábava na Vranovské přehradě. Tak se dá jednoduše popsat Zaškolovák VUT. Seznamovací akce pro nastupující studenty, kde se mohou navzájem poznat a od starších a zkušenějších se dozvědět něco o univerzitě a jednotlivých fakultách. Přeci jen vysoká škola funguje trochu jinak a je fajn dozvědět se, že profesorům nemáte říkat pane inženýre a naopak. Zaškolovák však není jen nudné povídání o chodu š
Strana 1/212»