Zápisník

14. prosince 2022Dominik KlementBude tomu přibližně rok, co jsem na pražském letišti nastoupil do letadla směr Nebraska. Cesta jako taková však začala už dlouho předtím. Už od prvního ročníku jsem věděl, že chci během studia vycestovat, ideálně do Švýcarska, Německa nebo Ameriky. A právě do USA se mi podařilo dostat.V lednu jsem se dozvěděl o Paul Robitschek Stipendiu, které umožňuje pár českým a slovenským studentům vycestovat do Ameriky na University of Nebraska-Lincoln (UNL) v Nebrasce na dva semestry. Stipendium hradí veškeré náklady včetně letenek, ubytování a stravy a je určeno pouze pro české a slovenské studenty. Je totiž placeno z fondu Paula Robitscheka, českého emigranta židovského původu, který za druhé světové války utekl do Ameriky. Tam se mu dařilo, zbohatl, a aby dal příležitost dalším Čechům a Slovákům studovat tam, kde se jemu podařilo uspět, věnoval své jmění univerzitě v Nebrasce. {{foto|IMG_2977o_2.jpg|775}}Pokud chcete získat stipendium, musíte přihlášku poslat začátkem března. Je určitě dobré
7. dubna 2021Lukáš PodešvaUž je to rok, co jsem v rámci doktorského studia absolvoval zahraniční stáž na Kyiv National Economic University. Na Ukrajině jsem do té doby nebyl a byla to výborná příležitost, jak navázat na již probíhající spolupráci v oblasti vědy a výzkumu mezi touto kyjevskou univerzitou a Fakultou podnikatelskou VUT v Brně, respektive Ústavem informatiky. Mé dočasné působení na tamním Ústavu počítačové matematiky a informační bezpečnosti velmi pomohlo se směřováním výzkumu, kterým se zabývám v rámci své disertační práci – ekonomika informační bezpečnosti, a to především analýzou investic do kybernetické a informační bezpečnosti firem. Tato nevšední zkušenost mi byla umožněna díky programu Erasmus a jsem velmi rád, že se mohu touto formou podělit o své zážitky. {{foto|1__Kyjev_National_Economic_University.JPG|350|left}}Zdá se to tak dávno, když jsem začátkem ledna 2020 odlétal z vídeňského letiště. Koronavirus ještě nikoho neznepokojoval a já byl nadšen z dalšího zahraničního dobrodružství. Let
13. února 2020Michal JurkoLeden vždycky patřil k mým oblíbenějším měsícům hlavně proto, že se nesl ve znamení hor a lyžování. Mám ho rád pořád stejně, jen bohužel zimní radovánky vystřídaly spíš ty školní. I letos jsem lyžování musel vyměnit za listování, ale stejně se mi podařilo si aspoň trochu užít hory na víkendovém tripu do Salzburgu. Mezi psaním diplomky, dokončováním zkoušek a vším ostatním byla nabídka od spolužáka, který je v Salzburgu na Erasmu, doslova vysvobozením z nudné reality. A že jsme všichni v partě (stejně jako asi každý student) milovníci low-cost cestování, stačilo sehnat auto, spacáky a jelo se. Čtyři hodiny cesty a najednou jsme byli v jiném světě. Všude hory, občas nějaké jezero a rovná dálnice, zkrátka země zaslíbená. Po přivítání s Romanem, který na nás v Salzburgu čekal, jsme měli chvilku na úžas z rakouských studentských kolejí a hned jsme vyrazili na první průzkumnou misi s cílem Gaisberg, což je kopec nad Salzburgem s výhledem na město. Nebyl čas ztrácet drahocenné minuty, a tak
27. ledna 2020Tomáš SkřivánekV letním semestru čtvrtého ročníku jsem na vlastní kůži poznal, proč je Erasmus+ tak skvělou příležitostí, jak si obohatit studium o nezapomenutelné zážitky. Příchod jara a postupné mizení sněhu z vrcholků přilehlých hor jsem měl možnost sledovat a prožít v nádherném rakouském Salzburgu. Myšlenka vyjet se mi proháněla hlavou už delší dobu, ale pořád jsem rozhodnutí odkládal kvůli papírování a určitému pohodlí, které musí člověk obětovat. To však zpětně nebylo vůbec tak hrozné, jak jsem si představoval. Stačilo podat přihlášku, vyplnit pár formulářů, zajistit si ubytování a v mém případě poslat škole portfolio s motivačním dopisem. Zanedlouho jsem už seděl ve vlaku směr Salzburg se vzrušujícím pocitem, že mě čeká něco úplně nového. A taky že čekalo. Hned první týden jsem při Welcome Week poznal spoustu nových lidí (Erasmáků) ze všech koutů světa. Bylo fascinující pozorovat na jednom místě tak odlišné kultury současně i s tou místní. Okusit jejich zvyky, zkusit se učit jejich jazyk, či
6. ledna 2020Ondřej HanousekPracovní stáž ve Vietnamu ve společnosti Vo Trong Nghia (VTN) mi dala neuvěřitelně mnoho zkušeností. Absolutně odlišný životní styl a klima Vietnamu znamenají, že tu mají i naprosto jiný přístup k navrhování budov, ať už se bavíme o používaném tvarosloví, dispozicích nebo použitých materiálech. Specializací firmy VTN je ekologická architektura, kde je používán jako hlavní materiál bambus. Firma se dále specializuje na budovy, kde sice tvoří hlavní konstrukci beton, ale do budovy jsou zakomponované rostliny a příroda takovým způsobem, že stavba dokonale splývá s okolním prostředím, případně obohacuje město o zeleň. Hlavní náplní mojí práce bylo tvoření modelů, což mě velice bavilo, protože se jednalo v drtivé většině případů o bambusové stavby. I samotné modely se staví z opravdového bambusu, většinou v měřítku 1:20 (přesné konstrukční modely, které používají i dělníci na stavbě, aby se v konstrukci lépe orientovali) a 1:50 (prezentační modely pro klienty, do soutěží atd.). Součástí mé
12. prosince 2019Michal JurkoÁno, po mojom rozhodnutí, ísť na Erasmus do POĽSKA, bola táto reakcia úplne bežná. Nasledovalo: „To si si nemohol vybrať niečo LEPŠIE? Ako napríklad Španielsko, Taliansko, niekde , kde je to ZAUJÍMAVEJŠIE?“ Tieto a mnoho iných nezmyselných otázok sa na mňa valilo zo všetkých strán. Poznáte ten pocit kedy ste o niečom presvedčený, ba dokonca ste si tým istý a nikto vám to nedokáže vyvrátiť? Že tomu jednoducho veríte a nič iné neprichádza do úvahy? Presne tento „mindset“ som vlastnil a jednoducho som veril, že to bude môj najlepší polrok v živote. Výsledok? Neviem si predstaviť LEPŠIU a ZAUJÍMAVEJŠIU destináciu pre môj študijný pobyt ako práve POĽSKO, konkrétne mesto Toruń! Logická otázka z vašej strany by bola: „Prečo?“ V prvom rade musím povedať, že som mal veľké šťastie na ľudí! Či už to boli (spolu)Erasmáci, ESNeri (ktorí organizovali všetko, čo si dokážete predstaviť), profesori na fakulte a vôbec Poliaci. Kamkoľvek sa dostanete, všetci sú veľmi srdeční a nápomocní. O to viac, keď
5. prosince 2019Kateřina KuldaZačalo to nevinně: chtěla jsem získat zkušenosti v oboru, vidět kus světa a zjistit, jak funguje jedna z nejefektivnějších a nejbohatších zemí – Švýcarsko. Jediný háček byl v tom, že jsem neuměla německy. Napsala jsem asi do padesáti architektonických kanceláří v Curychu. Poté mi z více než poloviny přišla odpověď: „Bez němčiny to pro nás nemá smysl.“ Téměř dvacet kanceláří se k dopisu vůbec nevyjádřilo, ale posléze zareagovala jedna společnost, v níž byli připraveni přijmout mne všemi deseti.Podepsali jsme smlouvu a na přelomu června a července 2018 jsem se odstěhovala s nadšením a očekáváním do Švýcarska. Začala jsem pracovat v architektonické kanceláři Fawad Kazi Architekt (www.kazi.ch) v Curychu, kde jsem poznala osoby z celého světa, ochutnala nejrůznější jídla, viděla nejkrásnější hory, vychutnala si nejlepší čokoládu, bála se zvonících krav s rohy, nepochopila tucet německých vtipů, a přesto se jim smála, ale hlavně: hlavně jsem poznala velký kus sebe sama.{{foto|bortlova.jpg|77
28. listopadu 2019Markéta KalivodováOd doby, co jsem se o Erasmu dozvěděla, jsem si byla jistá, že chci jet. Nepřemýšlela jsem moc kam, výběr padl na UiT v Narviku, což byla jedna ze škol doporučených pro můj obor. Žádost o účast na Erasmu jsem měla dávno schválenou, když jsem teprve zjistila, že Narvik je město za polárním kruhem a žije v něm asi 18 000 obyvatel. Taky jsem si uvědomila, že je to vlastně v Norsku, což je jedna z nejdražších zemí světa. Docela mě to znepokojilo, ale během další půl hodiny „googlení“ jsem se ujistila, že je to snad to nejskvělejší místo na zeměkouli, kam bych mohla na půl roku vyjet. Vyrazila jsem tedy vstříc polární noci (první měsíc a půl jsem neviděla slunce), sněhu a ledu. Asi nejvíc mě překvapilo, že během polární noci nemusí být nutně tma. Na začátku ledna sice bylo světlo (rozuměj šero) jen zhruba 4 hodiny denně, kolem poledne, ale tento počet hodin se postupně zvyšoval. Další překvapení mě čekalo ve škole. Zjistila jsem, že nás, studentů, co přijeli na Erasmus do Narviku, je cca
25. září 2018Václav HavlíčekBudík na 6:00. Každej den. Vstanu, hodím vločky do mlíka, dám si sprchu. Vyčistím zuby, vločky v mlíku jdou na pánev a vedle se vaří voda na čaj. Zní to možná jako nějaká expedice na severní pól nebo do džungle na rovníku (i když tam bych si asi nevařil čaj), ale ve skutečnosti jde o letní stáž v džungli trubek, tanků a ventilů, totiž v továrně na Jar, Lenor a prací prášky. Jak jsem se tam dostal? Když jsem skládal tým na inženýrskou soutěž EBEC, kterou každej rok pořádá studentská organizace BEST (a opravdu jsou BEST, za mě nekonečně palců nahoru), nevěděli jsme moc, do čeho jdeme. Podařilo se nám bez větších problémů projít internetovým kolem, který fungovalo i jako skvělej teambuilding, a ocitli jsme se v kole fakultním. Tam nás potkalo lehké nedorozumění s porotou, ale druhý místo není zas taková ostuda. Šli jsme dál, to bylo hlavní. No a finále. Mám ve svým životě málo dnů, kdy bych noc předtím spal 10 hodin, a stejně byl v 6 večer smrtelně unavenej. Finálový kolo EBECU mezi ně p
29. srpna 2018Oto JanoušekPřevrácený vrak auta, vojenský Landrover a dron v oblacích přitáhly ve čtvrtek 16. srpna 2018 pozornost obyvatel Králova Pole, kteří procházeli oddechovým parkem v blízkosti FEKTu. Tým vědců zde testoval čtyřkolového robota, který je určený k vyhledání zdrojů nebezpečného ionizujícího záření. Tentokrát na zodpovědný úkol nebyl robot sám. Pomáhal mu dron, který o pár chvilek dříve nasnímal terén a poslal robotovi přesnou mapu oblasti, včetně překážek a přibližného rozložení intenzity ionizujícího záření.{{foto|dsc_0242.jpg|775}}{{foto|dsc_0056.jpg|775}}{{foto|dsc_0228.jpg|775}}{{foto|dsc_0095.jpg|775}}{{foto|dsc_0181.jpg|775}}{{foto|dsc_0143.jpg|775}}{{foto|dsc_0025.jpg|775}}{{foto|dsc_0069.jpg|775}} {{foto|dsc_0005.jpg|775}}
10. června 2018Radana KoudelováV létě se dá chytat bronz různě. Třeba když vyhrajete třetí místo v soutěži Fénix Content Marketing v kategorii blogů. Právě totiž čtete podle odborné poroty třetí nejlepší blog! ZVUT.cz předběhl jen blog komerční společnosti zaměřené na gastronomii, druhé místo se porota rozhodla neudělit. Myslím, že na veřejnou vysokou školu, nejen na Brno, „hodně dobrý“. A tak jsem si, coby editorka, říkala, že byste třeba chtěli vědět, jak se píše takový ZVUT. {{foto|fenix.jpg|300|left}}Jako editorka primárně hledám tipy na články. Některé objevím na sociálních sítích, na webu fakult, v médiích a jindy se ozvou přímo dotyční akademici nebo jejich kolegové z ústavu, že získali nějakou cenu, nebo znají někoho šikovného. Cesty informací jsou nevyzpytatelné. Dokonce třeba jen sedím na chodbě některé z fakult a najednou slyším, že někdo z kolemjdoucích zmínil nedávné ocenění v soutěži. I tak málo stačí. Tipy na hezká témata shromažďuji a jednou za dva týdny je pak na redakční poradě předávám redaktorká
13. dubna 2018Oto JanoušekRektor VUT Petr Štěpánek při pohledu do budoucnosti konstatuje, že téměř 65% stávajících studentů základních škol bude v budoucnu pracovat na pozicích, které v tomto okamžiku ještě neexistují. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií proto akceleruje profesní úspěch budoucích techniků už nyní. Na Ústavu biomedicínského inženýrství vtáhla žáky do atraktivního světa biomedicíny.{{foto|dsc_0080.JPG|775}}{{foto|dsc_0153.JPG|775}}{{foto|dsc_0107.JPG|775}}{{foto|dsc_0117.JPG|775}}{{foto|dsc_0195.JPG|775}}{{foto|dsc_0132.JPG|775}}{{foto|dsc_0249.JPG|775}}{{foto|dsc_0171.JPG|775}}
9. dubna 2018Ondřej Švirák196 dní na cestách, 40 přeletů letadlem a 42 procestovaných států. Podařilo se mi zrealizovat 26 ultramaratonů ve 26 různých státech na 6 světadílech během jednoho roku, čímž jsem stanovil český (a neoficiální světový) rekord.Začalo to celkem nevinně, když jsem si chtěl před začátkem „dospěláckého života“ užít co nejvíce cestovatelských zážitků. Uvědomil jsem si, že jakmile jednou nastoupím do zaměstnání, bude výrazně náročnější vypadnout na delší dobu do ciziny. V listopadu 2016 tomu byl necelý rok, co jsem si přivydělával jako horský guide pro Expedition club a současně studoval poslední ročník Ústavu soudního inženýrství. Řekl jsem si, že bych si chtěl pro rok 2017 naplánovat co možná nejvíce výprav a od státnic (půlka června) se až do konce roku živit jen průvodcováním. Vypsal jsem si 13 výprav do různých destinací a při pohledu do kalendáře mě mrzelo, že se připravím o podstatnou část běžecké sezony. Uvědomil jsem si, že by šlo cestování spojit s nějakou vlastní běžeckou výzvou a
20. března 2018Václav Kundera„Slečno, musíte do toho hodu dát víc síly!“ nebo „Pane kolego, přihrajte!“ tohle jste asi v tělocviku na VUT nikdy neslyšeli. Teda alespoň ode mě ne. Bylo by to jednodušší, protože za semestr bych si měl zapamatovat asi tak dvě stě jmen. Pár studentů si pamatuji, pár si pamatuje mě. A to je dobrá výchozí pozice. Půlka semestru je za námi. Záměrně používám množné číslo, protože semestr se nepůlí jen pro studenty, ale i pro nás, vyučující. Pro nás to ale není tak velký důvod k bujarým oslavám. Vlastně pro mnoho studentů také ne. Když na ně vyrukuji s touto informací na začátku hodiny v šestém týdnu, můžu číst v některých tvářích mírné zděšení a obavy. A to jejich výkony neznámkuji! Pondělní ráno šestého výukového týdne je den jako každý jiný, ale malé rozdíly tu přeci jen jsou. Půlení semestru vyučující pozná snadno. Docházka už není tak ohromující jako na začátku semestru a při čtení z prezenčních archů se ozvou tak dvě třetiny jmenovaných. Jsou už vidět také menší změny. Basketbalové
30. prosince 2017Petr ŠtěpánekTak nám skončily vánoční svátky. Užili jsme si rodin, přátel, známých a snad si trochu i odpočinuli. Nyní se blíží nový rok, tak bilancujeme, co jsme nestihli a plánujeme, co uděláme. Někde jsem četl, že se 80 % předsevzetí a plánů nenaplní. Co tedy s tím? Mít, či nemít předsevzetí a přání? Když jsem kandidoval do dalšího funkčního období rektora VUT, sám jsem si musel stanovit nějaké cíle, resp. je formulovat (to by tak nevadilo), ale i zveřejnit určitá předsevzetí (a to už je daleko horší). Někdy se tomu říká volební program, někdy jsou to prosté plány, na co se v příštích letech více zaměřit. Osobně jsem si vybral následující kapitoly: Internacionalizace. Věřím, že VUT není a nikdy nebude školou regionálního významu. Coby největší technická univerzita v ČR máme Evropě a světu co nabídnout. V následujících čtyřech letech bych tedy chtěl více zapracovat na mezinárodním renomé naší školy. Potenciál na to totiž máme. Projektová podpora. Často slýchávám, že jde o bolavou patu naší šk
Strana 1/41234»