Téma

6. dubna 2015

Zraněný (jako) umřel. Dobře tak pro všechny ostatní

Autor: Archiv Terezy Vojtové

„Vždycky je dobře, když někdo vaší vinou umře,“ pochvaluje si naoko cynicky drobná černovlasá lektorka kurzu první pomoci Tereza Vojtová. „Protože tu chybu, kvůli které se to stalo při workshopu, už nikdo z jeho účastníků nikdy ve skutečnosti neudělá,“ dodává s úsměvem.

Místnost 215 budovy T8 Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií tone v krvi, kterou šest mladých mužů přičinlivě stírá kapesníčky. Tři z nich si rychle odtrhávají kusy krvavého „masa“ z těla a dohledávají na zemi zakutálený ukousnutý prst. Právě přežili, či spíše nepřežili, napadení vzteklým psem. Vzápětí se sami změní v zachránce, zatímco naopak druhá trojice sehraje další scénu jako ze života a bude čekat na jejich pomoc.

Nudné přednášky, maximálně zpestřené nástěnnými obrazy a dýchací „Ančou“ na kurzech první pomoci Terezy Vojtové rozhodně nečekejte. Jejich nedílnou součást totiž tvoří praktický workshop, v němž si účastníci vyzkoušejí nabyté znalosti z teoretických hodin. „V úvodní části probereme základní zásady první pomoci, včetně toho, jak zajistit místo nehody, jak přivolat sanitku či které jsou tzv. život ohrožující stavy vyžadující nejprve první pomoc a pak teprve přivolání lékaře,“ upřesňuje Vojtová. Workshop, v němž si frekventanti postupně mění role zachraňovaných a zachránců, simuluje reálné situace, jako je rvačka v hospodě, domácí násilí či pomoc skupince panických dětí napadaných rozzuřeným vosami z prošláplého hnízda. Namaskovaná zranění si nezadají s reálnými a ani ze vzdálenosti pár desítek centimetrů vás nenapadne, že zhmožděná tkáň na noze mladého muže, z níž pravidelně vystřikuje krev, je jen kus těsta vypodloženého vatou, nebo že bublající „krvi“ v otevřeném pneumotoraxu (nahromaděný vzduch v hrudní dutině) pomohl prášek do pečiva.

Vstoupit do fotogalerie

„Pro ty, co se bojí krve, je to dobrá psychologická průprava. A pro všechny ostatní zase mnohdy překvapivé zjištění, že ty nejhůř vypadající rány nemusejí být nebezpečné, zatímco jiné, působící nenápadně, mohou bez ošetření rychle přivodit smrt. Pokaždé se také najde někdo, koho překvapí, že první pomoc obvykle nepotřebují ti, kteří nejhlasitěji křičí, ale ti, kteří nemluví,“ shrnuje Vojtová. Obecně o účastnících kurzů platí dvě pravidla: Zachraňující zapomínají komunikovat jak mezi sebou, tak se zraněnými, a málokdy jim dojde, že jednou z nejdůležitějších věcí je zabezpečit místo, kde k nehodě došlo, aby se další nešťastné události nevršily jedna za druhou. „Nikdo z vás nezkontroloval, jestli ten pes odběhl pryč. Co kdyby se vrátil a napadl i vás,“ peskuje mladé muže, kteří patří mezi březnové absolventy školení.

Možná i proto, že se jeden nezeptal druhého, správně neošetřili prokousnutou stehenní tepnu, takže zraněný vykrvácel. A protože si nikdo nevzpomněl na to, mluvit a uklidňovat mladíka, jemuž fiktivní čtvernožec ukousl prst, zraněný i bez něj a v šoku z místa nehody odkráčel neznámo kam. „Jako mladá holka jsem zasahovala u autonehody, kde byla těžce zraněná dívka. Všichni ostatní odešli, snažila jsem se, co jsem mohla, abych jí pomohla – a teprve, až přijela sanitka, mi došlo, že tam byli po celou dobu ještě dva zranění,“ přidává Vojtová vlastní autentickou zkušenost, která ji přivedla až k pořádání kurzů. „Mým přáním je, aby lidé přestali mít strach z první pomoci a udělali aspoň něco. Ti, kteří nic nevědí, se totiž bojí nejvíc, začnou zmatkovat a chybují. Proto je příprava strašně důležitá,“ soudí lektorka, která by ráda v oblasti první pomoci vymýtila řadu stále přetrvávajících mýtů, které ve výsledku mohou vést ke zbytečné smrti.

Kurz byl uspořádán v rámci projektu OP VK KISP (Komplexní inovace studijních programů na FEKT). Záměrem bylo proškolit zejména vyučující v laboratořích v poskytování první pomoci pro případ úrazu, který ve výuce hrozí. „Kurz Terezy Vojtové na FEKT absolvovalo během března téměř sto akademických pracovníků a studentů a ohlasy byly mimořádně příznivé,“ pochvaluje si i Miloslav Steinbauer z Ústavu teoretické a experimentální elektrotechniky FEKT VUT v Brně. (jih)

TémataFakulta elektrotechniky a komunikačních technologií spolupráce zaměstnanci studenti

Související články:
Teorie bez praxe nestačí, tvrdí zaměstnanci MechLabu
Na elektrofakultě pracují na metodě, která odhalí vady solárních panelů
Výkon školy měříme pomocí studentohodiny, říká Petr Vavřín z Asociace univerzit třetího věku
Zařízení, které jedním stiskem změří jas, nemá zatím ve světě obdoby
V Dubně přepisují historii fyziky. Často ve stínu CERNu