Téma

4. srpna 2020

Turbína ze strojárny byla svědkem rozkvětu města i fakulty

Rotor po rekonstrukci | Autor: Igor Šefr
„Sejdeme se u turbíny“ je věta, kterou každý z brněnské strojárny nepochybně zná. Nepřehlédnutelný rotor u vchodu do budovy A2 se v průběhu let stal oblíbeným orientačním bodem a místem srazů. Co o této technické památce ale ve skutečnosti víme? Její příběh nás zavede do doby, kdy bylo Brno špičkovým producentem parních turbín pro polovinu Evropy. Byla výsledkem rozvoje průmyslu, unikla nejtragičtějšímu požáru v novodobé historii města a byla i svědkem proměny Fakulty strojního inženýrství a jejího stěhování do kampusu Pod Palackého vrchem.

V roce 1900 vyrazil technický ředitel z První brněnské strojírny, tehdy ještě po německu Ersten Brünner Maschinenfabrik, na světovou výstavu do Paříže, aby tam uzavřel důležitý kontrakt. Od vynálezce parní turbíny Charlese Parsonse koupil licenci k patentu na výrobu této převratné technické novinky. „Získali výhradní licenci pro Rakousko-Uhersko a Balkán. Britové dodávali svoje turbíny od Anglie po Německo, dál na východ se dodávaly stroje z Brna,“ vysvětluje Jan Fiedler, vedoucí Odboru energetického inženýrství FSI, který se historií turbíny před budovou A2 zabývá.

Výrobu parních turbín firma zahájila roku 1903 v prostorách Wannieckovy strojírny, kde se v současnosti nalézá obchodní galerie Vaňkovka. Do roku 1929, kdy se výroba přesunula do nového, většího areálu v Olomoucké ulici, bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín. Továrna brzy přišla i s vlastními konstrukčními modifikacemi, které vycházely z původního vynálezu a nějakým způsobem jej vylepšily. Tak vznikla i unikátní patentovaná smíšená konstrukce rotoru „PBS-Parsons“, který je dnes k vidění před strojní fakultou VUT. Kombinovala v sobě dva typy provedení turbínových stupňů, akční a reakční, čímž umožnila efektivnější využití turbíny pro některé specifické návrhové parametry.

„Brno bylo tehdy na špici vývoje v oboru parních turbín. Jen několik málo zemí na světě bylo schopno vyrábět pohony pro tehdejší válečné bitevní lodě. Rakousko-Uhersko mělo před první světovou válkou takové lodě čtyři a všechny měly turbínový pohon vyrobený v Brně,“ říká Fiedler.

Po osudu turbíny pátral Jan Fiedler z Energetického ústavu FSI | Autor: Igor Šefr

Turbína se hlásí do služby

Posuneme se v čase. Píše se rok 1930 a Brno je moderní průmyslové město. Funguje zde na sedmdesát textilek a zhruba stejný počet strojírenských továren. Ti všichni potřebují páru. Už před časem si profesor na brněnské technice a průkopník české energetiky Vladimír List v New Yorku všiml tamního okrskového topení. „Byl jsem překvapen, že na tehdejším Cejlu, Radlasu a Dornychu je spotřeba páry na kilometr čtvereční větší než v New Yorku,“ vypočítal tehdy překvapený List.

Věci se daly do pohybu a na sklonku 20. let se v Brně začala stavět teplárna Na Špitálce. Do dvaceti měsíců byla stavba hotová a 4. prosince 1930 se v Brně rozběhla první teplárna v Československu. Mezi stroji byla i „naše“ turbína. Teplárna byla na svoji dobu špičkově zařízená, současně s teplem vyráběla elektřinu a výrazně ulevila ovzduší v Brně, protože nezamořovala Brno popílkem. Množství paliva, které se vozilo do města, kleslo o 35 000 tun ročně, a ubylo i popela k odvozu.

Nově dokončená teplárna Špitálka | Autor: archiv Teplárny Brno

Továrna Ersten Brünner Maschinenfabrik, vyrábějící turbíny, byla v německém vlastnictví až do roku 1945. Za války byla strategicky důležitá, turbíny putovaly například do továren na výrobu syntetického benzínu, protože ropy mělo válčící Německo nedostatek. „První brněnská strojírna byla tehdy fabrikou s vojenským vedením a pracovalo v ní jen pár pomocných českých konstruktérů. Kromě výroby turbín se v závodě zkoušely i proudové letecké motory pro Luftwaffe. Proto bylo v dubnu 1945 rozhodnuto, že se musí fabrika zlikvidovat, když už nebyl čas vše odvézt. Zůstaly stroje a haly, ale destrukční komando vypálilo veškeré archivy, protože bylo jasné, že know-how je na rozdíl od soustruhu nenahraditelné,“ říká Fiedler. Trvalo pak další rok, než se po válce v továrně – nyní už díky českým konstruktérům – podařilo navázat na původní výrobu.

Do šrotu ne!

Léta běžela a turbína PBS-Parsons dál sloužila v teplárně. Brzy se ale měla přesunout na univerzitní půdu. Při pátrání po osudu turbíny se podařilo Janu Fiedlerovi zjistit i nové skutečnosti. Původně se mělo ve škole za to, že turbína se na strojní fakultu dostala po tragickém požáru teplárny Na Špitálce v roce 1975. V kotelně teplárny došlo 28. února 1975 k výbuchu uhelného prachu. Při něm a následném požáru zemřeli na místě čtyři lidé, dalších 12 (dle některých pramenů až 14) osob následně podlehlo zraněním. Požár, který je pravděpodobně největším poválečným požárem v historii Brna, způsobil tehdy škodu za 50 milionů československých korun. Po této tragické události byla teplárna Na Špitálce přebudována z uhelné na plynovou a na škole panoval názor, že právě v té době byla původní turbína z roku 1930 demontována.

Poslední turbína vzadu ve strojovně Tepláren Brno na Špitálce je právě TG21, jejíž rotor je vystaven před FSI | Autor: archiv Teplárny Brno
Objevily se ale nové skutečnosti: „Hovořil jsem s pamětníky z Tepláren Brno a podle nich došlo k demontáži původní turbíny a výměně za novou už v roce 1961. O záchranu rotoru z původní turbíny před sešrotováním se postaral Jaroslav Tomek, který byl zaměstnancem Tepláren Brno a měl v šedesátých letech na starosti strojní provoz teplárny. Ve spolupráci se svými přáteli a tehdejšími učiteli Fakulty strojní profesorem Novotným a profesorem Eneklem se rotor dostal až do areálu školy jako technická památka a zároveň i názorná pomůcka pro studenty,“ zjistil při svém pátrání Fiedler.

Původně byl rotor vystaven v areálu fakulty v Údolní ulici, konkrétně před vchodem ze dvora do hlavní budovy, kde sídlil tehdejší děkanát. Po dokončení výstavby areálu Pod Palackého vrchem byl rotor v roce 1988 převezen a nainstalován před budovou A2 na podstavec, kde je umístěn dodnes.

Rotor před rekonstrukcí | Autor: archiv VUT
„Stále ho používám ve výuce, ale myslím, že nikdo jiný už ne. Máme ještě jeden rotor, ten je ze zkušební turbíny První brněnské strojírny a je vystavený u nás na ústavu ve 14. patře hned naproti výtahům. I ten ukazuji v rámci výuky studentům,“ říká Fiedler.

Po renovaci areálu fakulty prošel omlazovací kůrou i rotor turbíny PBS-Parsons. V letech 2015–2016 byla památka zrenovována a doplněna tabulkou se základními údaji. Jak už ale víme, skrývá se za ní příběh, který by se na prostou plaketku ani nevešel.

Text vznikl za přispění docenta Fiedlera a pamětníků, s nimiž mluvil. Další zajímavé příběhy ke 120. výročí založení Fakulty strojního inženýrství najdete v rubrice 120xFSI.

(izi)

Témata

Související články:
Modelářský kroužek ovlivnil můj život. Z lesů jsem obrátil oči k obloze, říká osobnost českého letectví Antonín Píštěk
Blogeři z VUT: Náš blog byl původně jen pro kamarády. Dnes máme stovky čtenářů
Jaroslav Pokluda: O slonech na diamantové niti aneb O setkání teorie s praxí
Nikdy jsem se nenechal nikým přinutit, abych něco posunul nebo ovlivnil v něčí prospěch, říká Miloslav Kala
Úspěch projektu nelze předpovědět předem, říká investor Jiří Hlavenka, který stál i u zrodu Kiwi.com