Téma

7. října 2019

Helešic & Sedlák: Architektura je politické rozhodnutí, chceme o tom mluvit nahlas

David Helešic s Jaroslavem Sedlákem jsou často označováni za architektonické aktivisty | Autor: Igor Šefr

Přehodnocovat roli architektury ve společnosti a poukazovat na problematická místa v centru Brna – takové cíle si kladou absolvent a pedagog FA VUT David Helešic a Jaroslav Sedlák. Na letošní přehlídce Brno Art Open 2019 představili společnou instalaci s názvem 2021. Modré dřevěné schody s vyhlídkou jsou i po ukončení přehlídky stále umístěny na nádvoří Moravské galerie a návštěvníkům umožňují sledovat nedokončenou stavbu Janáčkova kulturního centra mezi Veselou a Besední ulicí.

Proč jste instalaci pojmenovali 2021?

JS: Je to rok plánovaného dokončení Janáčkova kulturního centra. Původně jsme pro název objektu chtěli zvolit GPS souřadnice, ale pak jsme si řekli, že stačí to datum. Každý dnes vidí, že je nereálné, aby město miliardovou stavbu dokončilo do dvou let. Je to další z nesplněných politických slibů.

Kritizujete tak celkovou spolupráci měst s architekty, nebo cílíte na předchozí vedení města?

DH: Není to namířeno vůči konkrétnímu politickému celku. Je to celková kritika architektonických procesů, které jsou ovlivňovány politickou reprezentací. A zároveň je to i kritika do vlastních řad. Architekti, kteří měli navrhnout pouze akustiku zmíněného sálu, namísto toho předělali celou studii na výstavbu Janáčkova kulturního centra. Původní autoři, kteří před 15 lety vyhráli architektonickou soutěž, se proto odvolali. Brnu teď hrozí žaloba za porušení licenční smlouvy a realizace stavby je v nedohledu. Chceme ukázat, že ani sami architekti nepomáhají tomu, aby budova mohla vzniknout.

Někde jste označováni jako architektoničtí aktivisté. Co je vaší úlohou?

JS: Nebojíme se o věcech mluvit nahlas. Nemusí to být jen projekt Janáčkova kulturního centra, ale i odsun brněnského nádraží nebo znovuoživení stadionu za Lužánkami. Mnoho politiků během devadesátých let nakoupilo pozemky a teď s nimi spekulují. Říká se, že architektura je politické rozhodnutí. Vždy to tak bylo a asi bude. Tak proč o tom nemluvit otevřeně. Problematických míst je v Brně spousta. Některým z nich se věnovali i ostatní tvůrci v rámci přehlídky BAO 2019, která nesla podtitul Jsem závislý objekt.

 Na čem je závislý váš objekt 2021?


JS: Souvisí to i s kontextem místa. Objekt se nachází v sousedství Moravské galerie a Besedního domu. Je to území, kde sídlí také 4AM Fórum pro architekturu a média, kterého jsme oba součástí. Náš objekt je tedy závislý i na prostředí, ve kterém se nachází, protože to je mnohem benevolentnější než jiná místa.

DH: Je závislý na tématu Janáčkova kulturního centra. Je závislý na architektuře, která ještě nevznikla. Bez ní by tato instalace neexistovala a neměla svůj význam.

Při pohledu z instalace je čitelný nápis umělce Marka Meduny, který je také součástí BAO 2019. Byl to záměr, aby vaše díla fungovala společně?

JS: My jsme vytvořili pouze platformu, ze které bude vidět na tu zakonzervovanou betonovou plochu oplocenou dřevěnou ohrádkou. Jsou to vlastně zadeklované garáže, to byl jeden z plánů předchozího politického vedení. Návštěvník instalace se tak může dívat na ty betonové panely, jejich různorodě šedé plochy. Je to takové umělecké dílo, které vzniklo mimochodem. My jsme se sice s kurátorkami před vznikem instalace dohodli, že by na ploše měl být i nějaký nápis, ale jeho realizaci jsme nechali na výtvarníkovi Marku Medunovi. Jsme architekti, v naší kompetenci není vytvářet výtvarná díla. Umělci jsou mnohem lépe než my schopni reflektovat současné problémy.

Instalace 2021 je stále k vidění na nádvoří brněnské Moravské galerie | Autor: Igor Šefr
Návštěvník vaší instalace se tedy má dívat směrem k nápisu?

JS: Zda lidé upírají svoji pozornost právě tam, to je otázka. Někteří návštěvníci vystoupají na vyhlídku a nevědí, že se jedná o uměleckou instalaci. Někdo tak seshora vidí kostelní věž sv. Jakuba a betonové plochy si ani nevšimne. Třeba si řekne, že je to něco ošklivého, na co se nemá dívat. Někdo zase uvidí pouze betonovou plochu s nadpisem na podstavci. Třeba moje dcera sleduje zmenšené lidi. Každý návštěvník má jiné zorné pole.

DH: Je to výhoda, že nevnucujeme náš striktní pohled, ale člověk si může najít nějaký další. A i kdyby žádné významy nehledal, může se podívat na město z netradičního úhlu. Možná se podívá na betonovou desku a samovolně se zamyslí, proč ještě Janáčkovo centrum nevzniklo. To je možná nejlepší možný výsledek.

Jak na to veřejnost reaguje?

JS: Lidé si tu dělají hodně selfíček. Je tu pěkný výhled z nezvyklého místa, tak se to nabízí. Pro laickou veřejnost je to jeden z objektů, který je dobře čitelný. Vnímají ho velmi snadno. Některé sochy a objekty, které se v rámci BAO 2019 vyskytly ve městě, mohou být nesrozumitelné laické veřejnosti, která se o umění nezajímá. Ale tohle jsou prostě modré schody s dírou, ze které je vidět na město.

Donesly se k vám i ohlasy politiků?

JS: Objekt 2021 zatím nebyl v tomto politicko-kritickém kontextu moc medializovaný. Tak popravdě nevím, zda to vůbec postřehli.

DH: Takže zatím žádná zpětná vazba.

Pracujete teď spolu na něčem dalším?

JS: V divadle Husa na provázku bude od podzimu sídlit nová experimentální platforma – divadelní soubor Terén. Spolu s Davidem a grafickými designéry navrhujeme instalaci, která bude umístěna před vstupem do divadla. První týden v říjnu bude slavnostní zahájení se spoustou akcí, které veřejnost upozorní na vznik nového divadla. Tak se můžete přijít podívat.

(mar)

 

Vstoupit do fotogalerie

TémataFakulta architektury

Související články:
Dvojice architektů z VUT zvítězila v prestižní studentské soutěži. Pavilon navrhli za pouhých 24 hodin
Luděk Šimoník vyhrál studentskou soutěž s návrhem pro Moravskou galerii
Absolventka architektury se dostala do prestižního světového výběru Archiprix
Brněnský duch Bauhausu putuje po světě
Budoucí architekti navrhují, jak přeměnit průmyslové budovy