Podle Jiřího Hlavenky se většina investorů specializuje na určité obory nebo fáze rozvoje firmy. Jeho zajímají především nově se rodící projekty. „Zaměřuju se na firmy, které v podstatě neexistují. Jsou to pouze nápady nebo podnikatelské záměry,“ objasnil Hlavenka. Nejraději má pak prý produkty na rozhraní virtuálního a reálného světa.

S jedním takovým nápadem za ním před několika lety přišel i Oliver Dlouhý. „Zpočátku jsme probírali, zda má jeho záměr smysl a šanci na úspěch. Nakonec jsem se rozhodl mu poskytnout jak finance na rozjezd, tak mentorskou pomoc. V začátcích jsem byl v projektu poměrně aktivní a angažovaný. Dnes už příliš nejsem, protože firma roste a rozvíjí se vlastním směrem,“ popsal Hlavenka své spojení s úspěšným českým startupem Kiwi.com.

Podle něj investory zajímá zejména potenciál projektu. „Investor v tom musí cítit tržní příležitost. Musí vědět, že když by šlo všechno dobře, tak to lidé budou chtít. Že daný produkt nebo služba není úplná hloupost, o kterou vlastně není zájem. Musí to odpovídat na nějakou otázku nebo řešit něčí problém,“ vysvětlil Hlavenka.

Ačkoliv to vypadá, že všechno, do čeho investuje peníze i energii, má zaručeno zářnou budoucnost, úspěch projektu prý dopředu odhadnout nelze. „Vždy je to výprava do neznáma,“ upozornil. Ze zkušenosti už totiž ví, že i ty nejlepší nápady mnohdy selžou na drobnostech. Na co ale má podle svých slov takzvaně čich, jsou lidé. „Je to spíš o důvěře v lidi, kteří s nápadem přicházejí. Intuitivně si vyhodnocuju, zda je daný člověk schopný po všech stránkách. Nejen, že má dobrý nápad, ale že ho bude umět také dotáhnout do konce. Musí mít vytrvalost a odhodlání, nesmí se nechat položit prvním neúspěchem a stále hledat nové cesty. Taky musí umět řídit společnost. Znám totiž plno lidí, kteří chrlí výborné nápady, ale nejsou například vůbec schopni řídit tým,“ podotkl Hlavenka. Právě Oliver Dlouhý z Kiwi.com podle něj vyniká schopností překonávat překážky a vidět neustále o několik kroků dopředu.

I přes množství nových nápadů je podle Jiřího Hlavenky startupů stále málo. „Prostor pro nové tu pořád je,“ poznamenal Hlavenka s tím, že z pěti set startupů obvykle polovina skončí ještě dřív, než se stihnou pořádně zrodit. „Další zhruba padesátce se podaří prorazit a fungují relativně dobře a tak jeden je opravdová hvězda, které se podaří zazářit,“ vypočítal Hlavenka.

Co je ale podle něj stejně důležité jako rozjezd nových firem, je rozvoj a vedení již existujících. „Když jsou startupy malé, nemají žádný dopad. I skvělá myšlenka, pokud se nedostane mezi velké množství lidí, nepřinese velkou změnu. To, co bychom si i z pohledu České republiky měli přát, je větší počet středních a větších rodinných firem,“ uvedl Hlavenka, který českou ekonomiku vnímá jako příliš závislou na nadnárodních kolosech. „Chybí nám silná střední vrstva, jakou má třeba Německo. Ve městě, jakým je Brno, by mělo být alespoň sto silných lokálních podniků, které jsou schopné nejen produkovat, ale i vyvážet. A to tady zatím není,“ dodal.

Na vině je podle něj do značné míry školství. „Školy obvykle vychovávají lidi vhodné tak pro minulé století. Nejde o to, že se má učit něco zcela jiného. Například u strojařiny už bylo všechno důležité vymyšleno a základní principy budou pravděpodobně platné ještě řadu let. S nástupem automatizace je ale stále větší poptávka po měkkých dovednostech. I lidé z technických oborů by měli být kreativní, myslet inovativně, měli by mít schopnost vytvořit si pracovní tým nebo jít mezi lidi a prodávat,“ vyjmenoval Hlavenka. Podle něj ale české školství zatím neumí pracovat s individualitou a talenty jednotlivých studentů. „Školy nemusí plošně vést všechny ke stejným dovednostem. Stačí, když budou umět maximálně podpořit talent, který daný člověk má. Třeba neumí tak dobře programovat, ale je skvělý manažer,“ dodal Hlavenka s tím, že právě Češi vynikají v technických dovednostech, obvykle ale postrádají podnikatelský rozhled. „Měl jsem na stole projekty od lidí, kteří byli po technické stránce naprostá špička. Nevěřil jsem ale tomu, že by byli schopní postavit a vést vlastní podnik. Nakonec většina z nich skončí jako řadoví zaměstnanci pro německé firmy a je to velká škoda,“ uzavřel Hlavenka.

(zep)