Lidé

23. ledna 2017

Ředitelka pražské pobočky Googlu: Českým ženám chybí sebevědomí

Ředitelka české pobočky Googlu Taťána Le Moigne podpořila novou kampaň VUT

Jednou z tváří letošní náborové kampaně VUT v Brně je Taťána Le Moigne, ředitelka české a slovenské pobočky společnosti Google, nejobdivovanější a nejžádanější firmy z pohledu studentů. Taťána vystudovala IT obor a více než deset let patří mezi top management jedné z nejrespektovanějších firem. V rozhovoru prozradila, proč dala přednost informačním technologiím před medicínou, co si myslí o sebevědomí českých žen nebo proč je důležité si pokládat otázky, na které zatím neznáme odpověď.

Taťáno, jaké je zastoupení žen a mužů v českém Googlu?

Pražská pobočka společnosti Google je čistě obchodní, tudíž žádný inženýrský svět. V sekci Engineering v Googlu po celém světě je podíl žen zhruba 17–25 %. V naší pobočce je to asi půl na půl, a to i na manažerských pozicích. Důvodem není ani to, že bychom striktně dbali na genderovou vyváženost, spíš jsem přesvědčená, že diverzita a názorová rozdílnost zkvalitňuje diskuzi i následnou spolupráci. Týmy, které jsou pestré, dávají vzniknout zajímavějším nápadům. Pokud tito lidé mají nějakou vnitřní inteligenci, i tu emoční, a dokáží společně pracovat jako tým, tak je pro ně diverzita obrovským obohacením. Ovšem nejde jenom o genderovou diverzitu, máme tu např. i cizince, máme také více mimopražských zaměstnanců, než těch z Prahy atd. Každého člověka vždy přijímám v kontextu toho, jak pestrý daný tým chci mít a já ho pestrý chci! A k tomu patří i gender.

Setkala jste se někdy s tím, že by vás někdo odrazoval od toho, co chcete dělat? Třeba, že by vám rozmlouval podat si přihlášku na informatiku?

Moje rozhodnutí jít studovat IT bylo ovlivněno tátou. Všichni mi říkali, že budu učitelka nebo lékařka. Jenže mě bavila matematika i biologie. Můj tatínek pracoval v IT oblasti v bankovním sektoru a ten vliv rodiny a IT komunity byl pro mě zásadní. To, o čem se doma mluvilo, mě velmi ovlivnilo. Když jsme se s tátou seriózně bavili o přihláškách, protože jsem váhala mezi medicínou a IT, tak mi táta řekl: když budeš chtít dělat medicínu, budeš to dělat na 150 %, protože vím, že ti nebude stačit být obvodní lékařkou. To pak ale zapomeň, že budeš mít rodinu. A nebo si vybereš IT řemeslo, které má enormní perspektivu a se kterým tu rodinu skloubíš. A to říkal už v době sálových počítačů. Za těch třicet let jsem si na něj mnohokrát vzpomněla, protože díky němu jsem vystudovala obor, který mě zajímal, ale než bych pokračovala v té odborné části, tak jsem se vědomě věnovala tomu, jak daný obor aplikovat v běžném životě, takže spíše na pomezí businessu a managementu. Ale zde jsem znalost technologií velmi využila, i toho, že znám komunitu programátorů a vím, jak tito lidé přemýšlí. Takže přímo by můj táta nikdy neurčoval, co mám nebo nemám jít studovat, ale ovlivnil to.

Kolik jste měla na takovém oboru spolužaček? Přeci jen na Fakultě informačních technologií VUT v Brně je necelých 9 procent žen, zatímco třeba na Fakultě architektury je to téměř 60 procent.

Studovala jsem IT na ekonomické škole (VŠE v Praze, pozn. red.), takže tam bylo holek ještě docela dost, asi 15 procent. Ano, stereotypy v naší společnosti určitě jsou, ale postupně se to mění. Dnes se to nedá srovnat s dobou, ve které jsem vyrůstala já. Vše se změnilo s příchodem internetu. IT je nyní oborem internetových technologií. Neexistuje branže, která by nebyla příchodem internetu ovlivněná. Dříve s počítačem pracovali jen lidé, kteří to přímo vystudovali. Dnes s počítačem pracuje každý a nemusí ani programovat. Tato změna ale zůstala dost nepochopená. Ženy v současnosti taky běžně řídí auta a už se tomu tolik nesmějeme, jak v době, kdy bylo jen pár žen, které řídily. S IT je to podobné, musíme změnit percepci a vnímání tohoto oboru. V digitálních technologiích přece můžu dělat i marketing, animace, programovat, pracovat s daty atd. Internet je největší médium na světě, takže se tu uplatní celá řada lidí. Je to platforma pro tvorbu obsahu s obrovskou pestrostí. A právě na tuto pestrost můžeme nalákat talentované lidí. Talent je podle mě klíčový, přitom talentu je stejné množství mezi muži i ženami.

Co byste vzkázala studentce na střední škole, která si vybírá budoucí povolání?

Kdyby mi dnes bylo patnáct, tak bych přemýšlela o tom, jaký život chci žít. Chci mít jednou rodinu? Toto rozhodnutí totiž bude ovlivňovat celý můj další život. Obor digitálních technologií je nesmírně perspektivní, dobře placený a velmi flexibilní. Takže pokud budete mít tři děti, ale budete zároveň vědět jak navrhovat weby, jak pracovat s daty, nebo dokážete točit videa na YouTube, tak vás lidé budou chtít. A budete mít klienty klidně až z Austrálie. Digitální technologie jsou globálně žádaný obor, velmi dobře zaplacený, takže pak není ani problém mít někoho na úklid, někoho na hlídání dětí apod. Který jiný obor vám toto nabídne?

Některé holky mají obavy, že když budou vystavovat na odiv svou inteligenci, tak se jich kluci budou bát. Co si o tom myslíte?

Obecně si myslím, že štěstí není o tom, co si o mně myslí druzí, ale jestli jsem spokojená sama se sebou. Podle toho pak dělám svá životní rozhodnutí. Jestli si někdo říká: raději na sobě nebudu pracovat, raději se nebudu učit nové věci, raději toho nebudu od života moc chtít… tak takové uvažování já nepodporuji. Naopak věřím v chytré a talentované lidi, kteří se sebevzdělávají celý život. Prostě jak se říká: Smart people know smart people.

Ano, není to pro každého. Někdo chce zůstat žít na vesnici a starat se o zahradu a tři děti. I takové lidi ve společnosti přece potřebujeme. Podstatné tedy je uvědomit si, kdo jsem a co chci. Když víte, co chcete, tak je vše najednou jednodušší. Spousta lidí má ale ten problém, že vlastně neví, co chtějí. A někdy si také musí uvědomit, že to často znamená, že když něco chcete, musíte se něčeho i vzdát. Dnešní doba vytváří iluzi, že je možné všechno, ale nikdo nemá všechno. Dalším úskalím je, že náš národ nemá moc silné sebevědomí. A české ženy vůbec ne. Ale ať už se rozhodnou jakkoliv, mělo by to být jejich rozhodnutí, bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí.

Jaký je váš pohled na tradiční rozdělení rolí, kdy muž vydělává peníze a žena se stará o domácnost?

Se svým manželem jsem 22 let a mnohokrát jsme si už vyměnili své role v tom, kdo se stará o domácnost. Je důležité si vyzkoušet obě role, aby ve vztahu mohla fungovat empatie a ten druhý si dokázal představit práci svého partnera. Celé tohle téma je ve skutečnosti o rovnováze, což je velké životní téma. Podle mého názoru, chlap, který se bojí ženské, má sám nějaký mindrák. Když se podívám do minulosti: za každým silným mužem stála silná žena: ať už to byla třeba Charlotta Garrigue-Masaryková nebo Olga Havlová. Jak to, že těmto silným mužům ty silné ženy nevadily? Když ženy začaly chodit do školy a získaly volební právo, tak vznikl nový svět. Ano, je nutné přiznat, že ani muži to nemají v dnešní době jednoduché. Všechny změny, vč. emancipace, se dějí rychle, během pár generací. Dnes ty holky na střední škole cítí, že mají na víc a chtějí něčeho dosáhnout. Spousta věcí už pro ně nebude akceptovatelná.

A jak se dá na změny ve společnosti, vč. emancipace, připravit?

Jediná cesta je společnost vzdělávat tím, že mluvíme otevřeně, ukazujeme pozitivní příklady, ale i ty negativní, kdy se něco nepovedlo. Klíčové je do diskuze zahrnout i muže. Myslím, že mladí lidé 25 let po revoluci tu změnu vnímají, je to velké téma. Samozřejmě, že ne všechny otázky mají odpovědi, ale je důležité, že vůbec zazní. Takže děkuji, že toto téma na VUT otvíráte.

(rdk)

Tématastudenti spolupráce

Související články:
Na VUT vznikl fotoklub Technika. Chystá první výstavu
Díky speciálnímu filtru z nanovláken mohou v Tanzanii čistit vodu
VUT bude mít svou zónu na Majálesu
Michal Bidlo zjednodušil metodu pro návrh celulárních automatů
Mariana Tesařová bude reprezentovat VUT v soutěži Miss Majálesu