Lidé

30. listopadu 2017

Otakar Fojt: Česká věda je na vysoké úrovni. Zbytečně ji ale zahlcuje byrokracie

Absolvent FEKT působí na britském velvyslanectví v ČR skoro 15 let | Autor: archiv Otakara Fojta
Na VUT v Brně vystudoval biomedicínské inženýrství, poté působil v akademické sféře v zahraničí i v soukromém sektoru. Momentálně již několik let pracuje na britském velvyslanectví v České republice, kde má na starosti vědu. Otakar Fojt tak má přehled nejen o dění v oblasti vědy a výzkumu u nás i v Británii, ale po celém světě. O své práci navíc mluví jako o práci snů.

Na VUT jste studoval biomedicínské inženýrství, ale doktorský program jste absolvoval na Oxfordské univerzitě. Mířil jste na Oxford už od začátku studií, nebo jste využil příležitosti, která se Vám tehdy naskytla?
Využil jsem příležitost. První dva roky doktorského studia jsem studoval a pracoval v Brně na Ústavu biomedicínského inženýrství pod vedením mého školitele, pana profesora Jiřího Holčíka. Až na třetí a finální rok se mi podařilo získat britské vládní Chevening stipendium a studovat na Merton College oxfordské univerzity.

Čím jste se tam zabýval?
Zabýval jsem se teorií deterministického chaosu a její aplikací na biomedicínská data. Matematici zjistili a fyzici ověřili, že deterministická, jasně daná soustava diferenciálních rovnic dokáže vykazovat výsledné chování, které je v některých případech nepředpověditelné a chová se chaoticky. To spojení jasně definovaného systému s velkou citlivostí na počáteční podmínky a chaotického chování se dalo využít i pro jiný pohled na biomedicínská data, a to bylo součástí mé práce na EKG datech a datech srdečního rytmu. Zjistili jsme, že zdravé srdce má více variability systému a srdeční rytmus často běží v chaotickém režimu, možná aby nás připravil na náhlé změny v reakci na prostředí. Při různých onemocněních stačilo méně parametrů k popsání srdečního rytmu a srdce už se chovalo pouze kvaziperiodicky nebo periodicky, ať už člověk usilovně pracoval nebo odpočíval.

Později jste přednášel na britských a kanadských univerzitách. Můžete tuto svoji cestu více popsat?
Techniky analýzy dat ze své disertační práce jsem jako postdoc uplatňoval na datech z telekomunikační sítě v průmyslovém výzkumu, který jsem na Univerzitě v Yorku a ve Fields Institutu v Torontu dělal pro společnost Nortel Networks. A jak je běžné, výsledky svého výzkumu jsem prezentoval na univerzitách ve Waterloo, na Univerzitě British Columbia ve Vancouveru a ve Fields Institutu v Torontu. Některé výsledky společnost patentovala ve Spojených státech.

Máte tedy poměrně velké zkušenosti s různými vzdělávacími systémy a přístupy. Dokážete nyní říct, který je podle Vás lepší a v čem?
Mně nejvíc vyhovuje anglosaský model, kdy je velký důraz kladen na samostatnou práci studenta. Navíc studenti díky pravidelným setkáním s pedagogy formou tutoriálů mají možnost si ověřit, jestli jsou jejich pokroky ve vzdělání dostatečné, jestli směřují správným směrem, případně se zeptat na to, čemu nerozumí. Způsob výuky a studia se stejně od mých dob jak v České republice, tak ve Spojeném království změnil, takže víc hodnotit bych si nedovolil.

Otakar Fojt byl v Oxfordu v rámci doktorského studia | Autor: archiv Otakara Fojta

Co třeba chybí českému vysokému školství, nebo naopak je v českém vysokém školství něco, z čeho by si mohli vzít příklad v zahraničí?
V České republice máme spoustu mladých talentovaných studentů a vědců, kteří svými skvělými nápady vítězí na různých mezinárodních olympiádách a soutěžích. Myslím si, že věda a inovace mají v této zemi velký růstový potenciál a vidím, jak se celkově situace zlepšuje. K tomu, co bychom ještě potřebovali: Když se podívám na rozpočty špičkových amerických univerzit, některé jsou vyšší než celkové výdaje České republiky na vědu a výzkum. Rozhodně si myslím, že českému vysokému školství chybí peníze. Dál si myslím, že mu chybí právní stabilita a předvídatelnost prostředí. A taky podle mě chybí prostor pro mladé a začínající vědce, jsou příliš složité žádosti o granty a vykazování výsledků. Vědec dnes stěží hledá čas na to, aby mohl bez vyrušování pracovat a hluboce se soustředit. A bez intenzivní práce se špičkový vědecký výsledek nedostaví.

Dva roky jste působil ve vedení technologické firmy. Vědecké prostředí, ve kterém jste se do té doby pohyboval, je přece jenom trochu specifické. Jak jste vnímal přechod do soukromé firmy?
Bylo to něco úplně jiného. V byznysu jsou hlavním ukazatelem výsledku vydělané peníze. Bavilo mě učit se nové věci, komunikovat se zákazníky a hledat technologická řešení pro jejich výrobu. Samotné vydělávání peněz mě ale neuspokojovalo a po čase jsem odešel do prostředí, kde bych spojil své znalosti vědeckého prostředí jak v České republice, tak ve Velké Británii a začal jsem působit ve vědecké diplomacii, kde jsem dodnes.

Od roku 2003 působíte jako vědecký atašé britského velvyslanectví v ČR. Jak jste se dostal k této práci?
Našel jsem inzerát v otevřeném výběrovém řízení, prošel dvěma koly konkurzu a byl jsem vybrán. Stejně tomu bylo i při žádosti o stipendium do Oxfordu a při výběru na postdoktorskou pozici na Univerzitě v Yorku.

Málokdo o této pozici ví. Můžete přiblížit, co je Vaším úkolem a čím se zabýváte?
Velvyslanectví už dnes nemají pouze kariérní diplomaty, ale i odborníky v mnoha oblastech mezinárodní spolupráce a já jsem u nás na britském velvyslanectví ten přes vědu a inovace. Britská vědecká síť má po celém světě ve 30 zemích asi 90 vědeckých diplomatů jako jsem já a naše práce je strategická. Mezi hlavní aktivity patří poskytovat do Spojeného království zprávy o stavu vědy a inovací v České republice, rozvíjet spolupráci mezi českými a britskými týmy, organizovat konference, semináře a společná jednání vědeckých zástupců obou zemí. Mezi mé úkoly také patří popularizovat britskou vědu v České republice a českou vědu ve Spojeném království. Od října 2017 jsem povýšil, patřím mezi čtyři regionální manažery naší sítě v Evropě a mám na starosti celý region střední a východní Evropy od Polska přes Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko až po Slovinsko a Chorvatsko. No a samozřejmě důležité je i budování bilaterálních vztahů po brexitu. Britský ministr pro vědu Jo Johnson několikrát potvrdil, že britská vláda uhradí všechny britské náklady projektů v evropském programu Horizon 2020, které budou zaslány do Bruselu k termínu brexitu a později projdou hodnocením a budou financovány, tedy ty náklady, které budou britské a po termínu brexitu (29. března 2019 ve 23:00). Británie opouští Evropskou unii, ale rozhodně ne Evropu a ve vědě, která je už z principu mezinárodní, chce i nadále s vědci v České republice významně spolupracovat.

Jakých konkrétních výsledků se Vám podařilo v této funkci dosáhnout?
Když jsem v roce 2003 začínal, vědecké spolupráce mezi Českou republikou a Spojeným královstvím se počítaly v desítkách, jen málo vědců patentovalo technická řešení svého výzkumu a žádná česká univerzita neměla centrum pro transfer technologií. Od té doby jsem zorganizoval přes 90 konferencí, seminářů a vědeckých setkání v řadě různých oborů, od jaderné fyziky, přes patentování a ochranu průmyslového vlastnictví až po porovnání hodnocení výsledků vědy a výzkumu v Británii a u nás. V 7. rámcovém programu spolupracovaly české a britské týmy na 708 společných projektech a v Horizonu 2020 už je to 254 společných projektů. Přes 400 českých vědců pracuje na britských vysokých školách, v Británii studuje 1 405 českých studentů a 526 britských studentů studuje vysoké školy tady v České republice. Tokamak Compass D, darovaný z Británie za jednu symbolickou libru, pracuje v areálu Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd v Praze a čeští vědci se i díky němu podílí na projektech jaderné fúze. Laserová centra ELI a HiLASE mají úzkou spolupráci s britskou Central laser facility v Harwellu a nejvýkonnější laser světa, Bivoj, sestavili Britové právě pro Dolní Břežany, kde teď je. Veterinární výzkumný ústav v Brně rozvíjí projekt FIT pod vedením pana profesora Andrew Millera z King’s College. Cílem projektu je vytvořit novou generaci vakcín, kdy nebude třeba injekce, ale očkování proběhne umístěním malé nálepky pod jazyk. To jsou úžasné příklady česko-britské spolupráce.

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Věda za posledních 70 let udělala ohromný pokrok. Royal Society odhadla, že v roce 1945 na celé Zemi bylo asi tak 150 000 vědců a ročně vyšlo kolem 80 000 vědeckých publikací. Dnes se plně věnuje vědě přes 7 milionů odborníků a vědeckých publikací je každý rok přes 2 miliony. Zatímco ve stejné době počet obyvatel planety vzrostl 2,3krát, počet vědců vzrostl asi 47krát. Většina vědců je ponořená v hloubce svého oboru, kde se věnuje velmi malému výseku vědy. Málokdo má možnost strategicky studovat a zkoumat řadu různých vědeckých a technologických oborů jako já, a to mě baví. Mám možnost nahlížet do vědeckých oborů a vědeckých politik 30 zemí, kde má britská vědecká a inovační síť své diplomaty a takto získaný přehled je globální a přitom detailní a odborně na vysoké úrovni. Lepší práci bych k takovému strategickému pohledu nenašel. Setkávám se s velmi vzdělanými a talentovanými lidmi, mluvím s nimi o jejich práci a stále se učím něco nového, to je práce snů. Navíc ve volném čase pomáhám jako místopředseda Správní rady Univerzity Palackého a jako člen Vědecké rady CEITEC MU, takže k vědě mám neustále blízko.

A bez čeho byste se naopak ve své práci obešel?
Při množství úkolů a zajímavých vědeckých oborů bych potřeboval, aby měl den 48 hodin, aby se v nich našlo víc času na rodinu, fotografování a chataření.

Je něco, co se během těch téměř 15 let v oblasti vědy výrazně změnilo?
Změnila se toho spousta. V roce 2003 téměř žádná popularizace vědy neexistovala a podívejte se dnes, skvělý Daniel Stach v České televizi, Martina Mašková v Českém rozhlase, Martin Rychlík v Lidových novinách a Aleš Vlk s jeho vědeckým portálem www.vedavyzkum.cz pravidelně informují o vědě a inovacích a každý, kdo chce, tak se dívá, poslouchá a čte. Díky evropským strukturálním a kohezním fondům mají čeští vědci špičkové vybavení a skvělé podmínky k práci. Podmínky ve střední Evropě jsou pro vědu a inovace skvělé. A co se zhoršilo? Na pedagogicko-vědecké pracovníky jsou kladeny čím dál větší nároky. Mají výborně učit, bádat, publikovat, spolupracovat s průmyslem, patentovat, podávat žádosti o granty, vykazovat výsledky grantů do řady různých registrů, pořizovat nové technologické vybavení a stavět nové laboratoře, cestovat kolem světa a internacionalizovat svá pracoviště i výzkum, a to všechno ve velmi malých týmech a s omezeným časem. Byrokracie narostla a všem by určitě pomohla profesionalizace služeb pro vědce, jak to mají univerzity v Británii, aby pedagogicko-vědecký pracovník neztrácel čas a věnoval se jen tomu, co opravdu umí a kde je jeho či její nejvyšší přidaná hodnota. Tady vidím velký prostor pro zlepšení.

Díky své profesi jistě často cestujete do zahraničí. Jak si stojí česká věda ve světě?
Česká věda je vnímána pozitivně a české vědce potkávám po celém světě. Dnes už mají všichni přístup k Web of Science a znají špičky svých vědeckých oborů, ať už žijí kdekoliv. Místo pobytu už není tak důležité, hlavní je kvalitní vědecká práce a publikované výsledky.

(kah)

Témataabsolventi Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Ústav biomedicínského inženýrství Popularizace vědy věda