Lidé

11. března 2016

Největším znečišťovatelem jsou domácnosti, říká Milada Vávrová

Komunální odpad je stále problém, tvrdí Milada Vávrová | Autor: Pixabay

Lidé si ji nejvíce spojují s metanolovou kauzou, kdy se spolu se svým týmem zapojila do testování lihovin. Na Fakultě chemické se však věnuje především chemii a technologii ochrany životního prostředí, kde Milada Vávrová působí v současnosti jako ředitelka ústavu. Jakými problémy se zde zabývají a kdo nejvíce znečišťuje přírodu, prozradila v rozhovoru.

Pracujete na Ústavu chemie a technologie ochrany životního prostředí. Čím vším se zde zabýváte?
U nás se nezabýváme pouze ochranou životního prostředí, ale sledujeme vybrané chemické a průmyslové technologie a jejich dopad na jednotlivé složky životního prostředí. Kontaminující látky ve vodě nebo v ovzduší zjišťujeme pomocí metod stopové chemické analýzy a současně provádíme rovněž ekotoxikologické testy. Také se však zabýváme některými speciálními technologiemi, jako jsou např. alternativní zdroje energie a jejich dopad na životní prostředí.

Na jakých zajímavých projektech Váš ústav pracuje?
V posledních letech se asi nejvíc proslavil v souvislosti s metanolovou kauzou, kdy jsme analyzovali stovky vzorků destilátů, zda v nich není obsažen metanol. Za to obdržela Fakulta chemická od Jihomoravského kraje zlatou medaili za ochranu obyvatel kraje před důsledky metanolu. Jinak jsou naše řešené projekty a závěrečné práce kromě hodnocení xenobiotik ve složkách životního prostředí zaměřeny převážně na stanovení vybraných léčiv ve vodě. Léčiva se totiž dostávají prostřednictvím kanalizace do čistíren odpadních vod, kde však zcela nedojde k jejich odstranění, a tak následně putují až do potravního řetězce ryb. Podobné je to i se syntetickými vonnými látkami, které se přidávají jako nedílná součást drogistického zboží a kosmetiky, včetně té léčebné.

Často spolupracujete s firmami a průmyslem?
Ve velké míře ne. Firmy často nechtějí přiznat, že mají z hlediska zabezpečení a ochrany životního prostředí ve své manažérské činnosti mezery. Pro ně spíše zpracováváme posudky, aby je mohly doložit kontrolním orgánům. Nejvíce spolupracujeme s hygienickými stanicemi a s útvary životního prostředí na městských úřadech.

Kdo je v současnosti největším znečišťovatelem prostředí?
Dnes už to není pouze průmysl, jak tomu bývalo dřív. V současnosti se všechny výrobní podniky z pohledu odpadového hospodářství mnohem více sledují. Horší situace je s komunálním odpadem, protože lidé nejsou zvyklí tento odpad třídit. Kromě toho nenosí například léky k likvidaci do lékárny, ale bohužel končí v odpadu. A stejně tak některé instituce, jako nemocnice, ústavy sociální péče a další, na to moc nehledí. Naše fakulta má neutralizační stanici, kterou prochází odpadní voda a upravuje se v ní ještě předtím, než je vypuštěna do městských odpadních vod. Avšak ne všechny instituce to tak bohužel mají vyřešeno, a proto může docházet ke znečišťování přírody.

Máte nějaké srovnání se situací v zahraničí?
To je velice problematické, protože většina států není samozřejmě ochotna prezentovat veřejně, že mají větší znečišťovatele prostředí, takže se k takovým studiím dostáváme velice obtížně a člověk musí po potřebných datech hodně pátrat. Takovéto informace jsou dostupné spíše v souvislosti s ekologickými haváriemi, kdy informace vyplavou na veřejnost. Všeobecně se traduje, že řeka Rýn je hodně znečištěná. U nás to může být řeka Labe, protože stoletá voda v roce 2002 přelila několik budov, které byly součástí chemických závodů, a mohlo tak dojít k jejímu znečištění.

Když do problematiky ochrany přírody sama tolik vidíte, máte tendenci používat ekologické přípravky ve své domácnosti?
Na trhu těžko najdete vyloženě ekologický přípravek osobní péče, který by neobsahoval alespoň jednu neekologickou složku. Vždycky se tam v malé míře něco najde. Já osobně nejsem příznivcem ekologického zemědělství. Důvodem je to, že například není vždy jasné, jak dlouho se na daném místě mohl spalovat odpad a jestli v půdě nezůstaly některé škodliviny. Takže zemědělec může sice dodržovat veškeré předpisy pro ekologické zemědělství, ale pokud je půda znečištěná z dřívějška a on o tom není informován, tak jeho produkty nemusí být vždy „bio“. V současnosti se však tato oblast začíná v České republice více a důkladněji sledovat.

Je mezi studenty o oblast ochrany životního prostředí zájem?
Dříve býval větší zájem, teď nám některé uchazeče o studium přebírají jiné obory s atraktivnějším názvem. V současné době připravujeme specializaci zaměřenou na environmentální bezpečnost a ochranu obyvatelstva, která se bude věnovat především řešení krizových situací.

Milada Vávrová působí na Fakultě chemické jako ředitelka ústavu. | Autor: Igor Šefr

Na fakultě jste mezi studenty velmi oblíbená, čím to je?
Asi to bude tím, že se se studenty snažím jednat jako s rovnými, diskutovat s nimi a jsem i ochotna uznat svoji chybu. A i když v oblasti IT nejsem tak zdatná jako oni, tak se nebojím je požádat o pomoc, což studenti vždy ocení. Také se pro ně snažím vybírat zajímavá témata na závěrečné bakalářské a diplomové práce, která nejsou ryze teoretická, ale spíše se odvíjí z praxe.

Dokážete být na ně i přísná?
Samozřejmě. Nemám ráda studenty, kteří se řídí heslem, že zkouška je od slova zkusit a na zkoušku přijdou nepřipraveni. Už jsem musela zvolit i komisionální zkoušky jako možné poslední termíny, ze kterých jsem studenty bohužel musela vyhodit, což mělo za následek ukončení studia na naší fakultě.

Evropská unie klade velký důraz na ekologii a ochranu přírody. Vaši absolventi se tím pádem mohou dobře uplatnit na trhu práce.
Ano, často pracují v různých laboratořích, např. Státní zemědělské a potravinářské inspekce, v laboratořích Státní veterinární správy a v podnikových laboratořích. Některé firmy a instituce, jako třeba Povodí Moravy nebo Státní zdravotní ústav, nás také žádají o studenty na brigády a stáže. A pokud vidí, že jsou šikovní, tak u nich tito studenti zpracovávají i diplomovou práci a následně zde zůstávají pracovat. Výhodou v tomto případě je to, že je již nemusí zaučovat.

Na VUT se v poslední době investuje poměrně dost peněz do přístrojového vybavení. Jak je na tom Váš ústav?
Náš ústav bohužel nebyl při vzniku Centra materiálového výzkumu, takže nové přístrojové vybavení si hradíme čistě z našich projektů. Velký úspěch je pro nás to, že jsme dokázali, a to z prostředků Fondu rozvoje vysokých škol, vybavit laboratoř analytické chemie, která slouží všem studentům, protože se jedná o povinný předmět všech studijních oborů. Pro potřeby stopové analýzy máme k dispozici plynové chromatografy s detektorem elektronového záchytu a s hmotnostními detektory pro stanovení těkavých látek, pro stanovení netěkavých látek potom kapalinové chromatografy. Standardně vybavená je také ekotoxikologická laboratoř, která je velmi důležitá pro hodnocení úrovně kontaminace složek životního prostředí. Každá chemická látka a chemický přípravek, které jsou nové a uvádí se do výroby, musí být dopředu posouzeny z hlediska vlastnosti ekotoxicity. Znamená to, že předem musí být známé, jak mohou působit na příslušný ekosystém a v jaké míře se podílejí na znečištění životního prostředí.

Kromě vedoucí ústavu na Fakultě chemické jste také místopředsedkyní Akademického senátu VUT a členkou Rady vysokých škol. Dá se to všechno dohromady skloubit s osobním životem?
Naštěstí mám tolerantního manžela, který to dokáže pochopit, protože pochází z rodiny vysokoškolského profesora, takže ví, co to obnáší. Nemá proto problém s tím, když musím o víkendu odejít do školy pracovat. Navíc současný děkan fakulty je v tomto ohledu také velmi tolerantní.

(tuš)

TémataFakulta chemická životní prostředí