Lidé

22. dubna 2020

Imrich a Přibyl z FaVU VUT: Situace v Česku průmyslovému designu nepřeje

Martin Imrich a Jiří Přibyl založili Koncern Design Studio před dvaceti lety | Autor: Archiv Koncern Design Studia
Studio Koncern specializované na průmyslový design založil Jiří Přibyl s Martinem Imrichem před dvaceti lety. Nyní mají absolventi FaVU VUT na kontě 11 prestižních designérských ocenění Red Dot Design Award. Stali se celosvětovým lídrem na trhu dětských autosedaček. Spoluprací s firmami Lasvit či Becherovka navazují i na tradici českého sklářství. Struktura českého průmyslu však – dle jejich slov – rozvoji špičkového průmyslového designu příliš nepřeje.

Dívala jsem se na vaši tvorbu a všimla jsem si, že máte široký záběr. Od navrhování autosedaček přes sklo až po umělecké instalace…

JP: Sedíme na dvou židlích. Ta hlavní je průmyslový design, vyrábí se miliony kusů našich autosedaček. Ovlivňujeme celé generace dalších výrobků. Konceptuální design je spíš pro pobavení, aby se něco dělo a abychom stimulovali mentální rozvoj. Ve srovnání s průmyslovým designem je to zanedbatelná část naší práce, ale zase je mediálně zajímavá a diskutovaná.

MI: Konceptuálním designem se spíš bavíme. Zadáváme si to sami, protože v komerčním sektoru by nám to nikdo nezadal. Ale průmyslový design je pro nás podstatnější.

Dětské autosedačky Cybex: Platinum Collection
Na co se studio Koncern, které jste před 20 lety společně založili, specializuje?

MI: Celé naše studio je strukturované tak, abychom si mohli v konkrétních oblastech držet expertízu. Spousta českého designu prezentuje banálnost. Navrhne se lampička – jednoduché papírové stínítko s barevným proužkem – a to má být design. Ale to je sranda. Takový jednoduchý design dělají všichni absolventi středních a vysokých uměleckých škol. My se ve studiu zaměřujeme na technologie, chceme být specializovaní. Máme tu konstrukční inženýry i kolegy, kteří umí povrchové křivky a automotive postupy. Průmyslový design není jen o hezkém vzhledu.

Z průmyslových výrobků jsou nejznámější vaše dětské autosedačky Cybex. Jak to celé vzniklo?

JP: Sedačky jsou nejen nejmedializovanější část naší práce, ale také nejobjemnější. Pracujeme na nich od roku 2005, kdy jsme se seznámili s Martinem Pošem – zakladatelem německé firmy Cybex. Já jsem měl tehdy zkušenost s plastovými výrobky a kancelářskými židlemi. Martin zase know-how z automobilového průmyslu. Spojili jsme síly a navrhli první výrobek. A už na tom pracujeme 17 let. Je v tom naše největší expertíza, protože autosedačky jsou velmi komplexní výrobek. Produkují se ve statisícových sériích pro masový trh, takže musí být relativně levné, a tím pádem dobře výrobně promyšlené. Doposud se jich po celém světě prodalo přes deset milionů kusů – v Evropě, Číně, Japonsku, USA i na Blízkém východě.

Spolupracujete tedy spíše se zahraničními firmami než s českými?

JP: Ano, protože v České republice narážíme na problém struktury průmyslu. Chybí nám tu velké firmy, které by potřebovaly sofistikovaný design. My jsme schopni pracovat jen pro nejvyšší vrstvu průmyslu. Nejsme namyšlení, ale střední vrstvy jsou generické a nejnižší se fejkují. Průmyslový design může fungovat jen pro špičkové firmy. A je vcelku jedno, jestli má být výsledkem drahý nebo levný výrobek. Bohužel naše země není v tomto ohledu vyspělá. Nesídlí tu velké české značky. Spousta českých dělníků montuje součástky v obrovských fabrikách zahraničních výrobců aut. Pro naši zemi to nemá žádnou přidanou hodnotu. Nikoho to nevzdělá, nikoho to nikam neposune, jenom se tupě využívá pracovní síla. Naštěstí se to obrací k lepšímu, vznikají nové české značky a startupy. Ale je to málo vzhledem k tomu, jakou má Česko průmyslovou historii. Zvedá se i sklářský průmysl, vzniká hodně malých značek.

Další vaší specializací jsou právě skleněné výrobky, že?

MI: Ano – má to tady tradici a lidi to tu umí dělat. Navrhli jsme třeba interiérovou křišťálovou stěnu pro Lasvit, ta je na pomezí užitného a volného umění. Nebo kolekci skleniček pro Becherovku. Velké lisované věci se vyrábí ve formách. Ale zábava začíná u volných foukaných objektů, protože tam nezáleží jen na našem návrhu, ale i na samotném skláři. Jak se vyspal, jestli je v kondici. Je to umělecký freestyle – my sice něco nakreslíme, ale sklář pak materiál sám dovede do nějaké formy a proporce, která dost zásadně ovlivňuje výsledné dílo. Ale není to tak špatné, jen se musíte vnitřně připravit, že to bude trochu mimo vaši kontrolu.

Crystal Wall vytvořená pro firmu Lasvit | Autor: Archiv Koncern Design Studia
Z konceptuálního designu mě zaujala vaše kolekce Fake it easy, kterou jste pro snadnější okopírování opatřili čínskými znaky. Jaká za tím byla myšlenka?

JP: My jsme se chtěli vypořádat s fenoménem fejkování. Vždyť i hodně věcí z naší kultury je fejknutých – naše číslice jsou arabské, moravský cibulák je původně arabský vzor. Sama autorská práva jsou evropskou záležitostí z 19. a 20. století. Proto jsme na sebe dobrovolně vzali roli fejkařů. A položili si kacířskou otázku, zda můžeme do výrobku rovnou naimplementovat fejk. Přistoupili jsme k tomu stejně jako lidé napodobující design, kterému moc nerozumí. V kolekci Fake it easy se tak objevuje třeba mísa na polívku prakticky doplněná o držák joysticku. Aby tomu v Číně dobře rozuměli, opatřili jsme to rovnou čínskými znaky, které měly význam „fake of Koncern“. Ale na výstavě Salone Internazionale del Mobile v Miláně nás pak asijští návštěvníci upozornili, že tam máme gramatické chyby. Řekli jsme jim na to – to víte, holt fejk.

Setkáváte se s tím, že vás firmy napodobují?

JP: Ano. Je to pro nás takové potvrzení, že to děláme dobře. Číňané okopírovali i tu krystalovou stěnu, kterou jsme vytvořili pro Lasvit. Ale udělali to krásně. Obdobně někdo okopíroval i naši práci pro Becherovku, ale to byli Slovinci ze skláren v Hrastniku.
MI: Byli jsme jednou na návštěvě ve vývojovém oddělení firmy a pochopili jsme, že v Asii vnímají celý fenomén fejkování odlišně. Podle nich je nejlepší student ten, který nejlépe napodobí svého mistra. Nastoupili si do řady, poklonili se a ukazovali nám, jak hezky zkopírovali naše sedačky. Chlubili se tím.

Jaké projekty vás osobně baví nejvíc?

MI: Teď jsme si hráli s neonem. Podařilo se nám do hutního skla nafouknout neon a rozsvítit ho, vypadá to moc dobře. První kus jsme vystavili na doprovodné výstavě k Mezinárodnímu sklářskému symposiu 2018. Chceme jich udělat víc, abychom mohli znovu vystavovat. Technicky je to hodně složité a děláme krok do neznáma. Patří to spíše do konceptuálního designu, ale podle nás to otevírá dveře i do toho průmyslového.

JP: Někteří říkají, že jen produktový design je design. Další zase, že jen unikátní artové věci mají smysl. Podle nás je to propojené. Jsme pánové, kterým se blíží padesátka, a tak čím dál více považujeme tyto experimentální věci, kterými se dostáváme s designem na významovou či materiálovou hranu, za důležité. Ale jinak se cítíme na třicet, není to zas tak špatný.

(mar)
Vstoupit do fotogalerie

Témataabsolventi Fakulta výtvarných umění

Související články:
Nečekala jsem, že se uměním budu živit, říká jedna z nejvýraznějších současných umělkyň Vendula Chalánková
Důležité je znát prostředí, pro které produkt navrhuji, říká držitel Red Dot Award 2017
Malíř Václav Kočí rád mění řád. V písmu i architektuře
Diplomanti z FAVU se loučí závěrečnou výstavou. Většinu děl lze koupit
Jsem ráda, že se nedokonalosti začínají vnímat jako krásné – říká úspěšná fotografka Marie Tomanová žijící v New Yorku